Výbuch zabil řidiče Radima Vaculíka, Chudému utrhl levou ruku a nohu, těžce poškodil plíce a další vnitřní orgány. Jeho šance na přežití byly mizivé. „Prognóza nebyla příznivá. Ale pan inženýr má nepochybně tuhý kořínek,“ řekl primář rehabilitačního oddělení Michal Říha.

Ten ve čtvrtek se svým pacientem a dalšími kolegy přišel na generální štáb, aby ukázali světu, že pět měsíců od nehody dokáže Chudý díky protéze chodit a že má chuť do nového života a do nové práce. Armáda mu zařídila, že bude od ledna ve Vyškově cvičit vojenské piloty, jak se chovat v případě sestřelení. Na to, že byl Chudý měsíc v umělém spánku, kdy lékaři nevěděli, zda to přežije, působí dnes optimisticky a vyrovnaně.

Robert Chudý (vlevo)a náčelník generálního štábu Vlastimil Picek :. Robert Chudý (vlevo) a náčelník generálního štábu Vlastimil Picek foto: Právo/Lukáš Táborský

Pobyt v misi bral jako odměnu a vyvrcholení vojenské kariéry. „Škoda, že se mi to nestalo až na konci mise, víc bych si to užil,“ popsal svůj postoj k životu a armádě, která je mu podle všeho vším. Na incident si nevzpomíná. Probral se až v Praze v nemocnici. „Nejdříve jsem si myslel, že je to jen špatný sen. Člověk ale nesmí být slabý a myslet na věci, které by ho mohly potopit,“ popsal svoje pocity.

Poznával je jen podle jmenovek

Michal Novotný, zdravotník, který jel ve voze za Chudým a který mu poskytl první pomoc, Právu řekl, že kdyby mina nevybuchla pod motorem, tak s posádky nepřežil nikdo. Přesto byla situace tristní. „V první chvíli jsem je poznával pouze podle jmenovek, jak byli celí od spalin,“ uvedl Novotný.

Další dva vojáci vyvázli jen s lehkými zraněními. V Afghánistánu patří výbuch min a nástražných systémů k nejčastějším příčinám zranění vojáků. „Podle statistiky nejvíce amerických vojáků zemře po střetu s minou,“ řekl Chudý. Dodal, že Afgháncům to ale nevyčítá. „Vidí v nás nebezpečí, a proto to dělají,“ poznamenal s nepochopitelným klidem.