Především pondělní zprávu Českého statistického úřadu, která potvrdila, že nezaměstnanost přesáhla deset procent a hospodářský růst v České republice místo firem táhnou nákupy a půjčky domácností. Současně by si měli přečíst makroekonomický výhled ministerstva financí, který bude tvořit součást státního rozpočtu. Podle něj se nepodaří srazit nezaměstnanost pod deset procent do roku 2006. Státní dluh, i když by vládní reforma prošla bez problémů, by téhož roku dosáhl přes 700 miliard korun. To jsou a ještě roky budou hlavní problémy českého hospodářství.

Podle chystaných pozměňovacích návrhů vůči vládní koncepci reformy by se ale měly především zastavit úsporné škrty ve výdajích státu, zvýšit daně a přitvrdit v boji se šedou ekonomikou. Podle požadavků ministrů by se zase měly najít dodatečné prostředky na zvýšení platů učitelů i úředníků.

Řešit vysokou nezaměstnanost zvýšením platů a současně zvýšit daně a očekávat oživení ekonomiky a její větší výnosy je smělý a v tržní ekonomice poněkud netradiční projekt, který se zatím nikde příliš neosvědčil. Základem příjmů byl vždy růst ekonomiky a soukromých firem a podniků.

Navíc každé zvýšení platů a státních výdajů není jen na rok, ale je to rozhodnutí tzv. na věčné časy, kdy každý následující rozpočet s ním už počítá jako s hotovým faktem. Místo debat členů poslaneckého klubu soc. dem o tom, zda je reforma asociální či nikoli, a vášnivých sporů, kdo je pravý či levý sociální demokrat, by stálo za to prostě docela obyčejně vzít v potaz fakt, že máme k dispozici pouze určitý reálný příjem. Víc, aniž by se zvyšoval dluh, rozdělit nejde. Spíše by se čekala debata a tlak na jednotlivé ministry, aby při omezených příjmech vybrali a podpořili ty výdaje, bez kterých se neobejdeme a které budou mít efekt. Proč například máme jen přesné tabulky a požadavky na zvýšení platů, ale chybějí nám přesné výpočty kolik úředníků i učitelů budeme potřebovat vzhledem k počtu dětí?

Navíc z praktického hlediska může někdy přijít lepší čas na určité umírněné škrty i v sociálních výdajích než v době, kdy je inflace na nule a rostou platy?

Zahraniční investoři velmi dobře znají dlouhodobé problémy naší ekonomiky. Česká ekonomika zatím nepatřila mezi ty, jejíž vývoj by budil rozpaky či velké obavy. I proto se může republika těšit jejich zájmu. Pozornosti poslanců ale ani ministrů by proto nemělo uniknout, že investoři začínají mít obavy o své investice a vývoj hospodářství právě až nyní. Navíc pár měsíců před vstupem do Evropské unie. Spíše než výhled na desetiprocentní několikaletou nezaměstnanost je možná děsí fakt, že v první vlně kritiků vládní verze reformy budou stát vládní poslanci, a dále skutečnost, že ministři vlády, která předkládá reformu. současně požadují více peněz.

Reformě veřejných financí, jak ji připravila vláda, vcelku správně vyčítáme, že nemá bůhvíjakou úžasnou koncepci. Větším problémem zatím je, že vzhledem k ekonomické situaci i dlouhodobým problémům našeho hospodářství už vůbec žádnou koncepci nemají chystané pozměňovací návrhy či ministerské požadavky na větší výdaje.

PRÁVO 10. září