První tvrzení pana ministra považuju za necitlivý tlach, druhé za hloupost. Každým procentem nezaměstnanosti nad procent pět "se děje". Každým procentem totiž tisíce spoluobčanů ztrácí půdu pod nohama, představu své budoucnosti, sebejistotu a postupně i kus důstojnosti. Každé procento přináší tisícům lidí pocit zbytečnosti a nepotřebnosti. O něčem takovém sluší se hovořit se vší vážností. Radit nezaměstnaným, aby se stěhovali za prací, je rada hodná Marie Antoinetty hladovým Pařížanům: Nemáte chleba? Jezte koláče!

Kam se stěhovat? Co získá nezaměstnaný, když se přestěhuje z regionu s dvacetiprocentní nezaměstnaností do regionu s nezaměstnaností desetiprocentní? Mohl by se, pravda, přestěhovat do oblastí, kde ještě práce jakž takž je, třeba do Budějovic, Plzně či dokonce do Prahy. Jenže peníze, utržené za byt či domek na Bruntálsku, Mostecku, Ostravě či Ústí nad Labem by mu v Budějovicích, nota bene v Praze stačily tak na kozí chlívek, na bydlení nikoliv.

Dalo by se za prací i jezdit. Jenže po redukci dopravní obslužnosti je už i padesát kilometrů problém. Deset tisíc vyděláte, dva tisíce dáte za benzín. Dělal by to pan ministr? A co lidé nad padesát, především ženy? Kam se stěhovat, kam jezdit, když je nikdo nechce. Jen žádnou paniku, říká poručík Mazurek v Černých baronech. Pořádek musí být!

O ten by se měl pan ministr starat. Nemá cenu zavírat oči před tím, že nemalé procento nezaměstnaných pracovat nechce. Odmítnou-li lidé bez zaměstnání práci, byť krátkodobou, kterou jim nabídla např. obec, měli by okamžitě ztratit jakoukoliv podporu. Stejně jako nezaměstnaní na podpoře, kteří vesele fuškaří či pracují u soukromníka za peníze na dlaň. Má pan ministr opravdu účinný plán, jak toto gaunerství mýtit, neřku-li vymýtit?

Navíc jsou regiony, ve kterých práci nenajde ani nejpilnější hledač, a jsou regiony, kde přece jen by se nějaká práce našla. Tamním nezaměstnaným by mohl pan ministr věnovat obzvláštní pozornost. Jenže vlády, která neumí prosadit tak jednoduchou věc, jako jsou registrační pokladny, se nemakačenkové nemají proč bát. Panu ministru Škromachovi je to jasné: ať se nezaměstnaní stěhují za prací - a je to!

PRÁVO 10. září