Jeho stopa bude přesto nesmazatelná. Zatímco v minulém volebním období patřil v ČSSD k těm aktivnějším členům komory, tentokrát si „slávu“ zajistil zatím jen tím, že po hlasování ve prospěch Václava Klause přeběhl z opozice k vládní koalici.

S docházkou do Sněmovny ale jsou na štíru i jiní poslanci, bez ohledu na to, jestli jsou zprava nebo zleva. Poté, co si koalice prosadila ve sněmovních výborech většinu, odmítli soc. dem. párování nepřítomných poslanců vládních stran. A tak přítomnost ve Sněmovně nabyla na významu – pocítily to oba tábory, když kvůli neukázněným poslancům několikrát prohráli důležitá hlasování.

Třídní kniha neexistuje

Statistika na úrovní třídní knihy jako ve škole se tu nedělá, existuje však přesný přehled účasti na jednotlivých hlasováních. Těch proběhly do chvíle, než se poslanci rozjeli na prázdniny, skoro čtyři tisícovky. Podle těchto údajů se dá usuzovat, kdo se jak svou přítomností podílí na práci Sněmovny.

Každá strana má v tomto směru své „rekordmany“. V soc. dem. mají v oficiální statistice účasti na hlasováních nejvíce absencí Stanislav Křeček a Miroslav Svoboda. U občanských demokratů vedou tuto statistiku premiér Mirek Topolánek a ministři vnitra Ivan Langer a zemědělství Petr Gandalovič.

Vzhledem k jejich dvojí agendě, kdy musejí zároveň s jednáním v parlamentu zvládat i své resorty, jim nepřítomnost jejich vlastní strana toleruje.

Do popředí absentérů v ODS se tak dostávají Pavel Suchánek, Libor Ježek a Vlastimil Tlustý. Ten se po létech ve funkci předsedy klubu, kdy neměl co do aktivity ve své straně konkurenci, z výsluní úplně vytratil. Podle sněmovních záznamů promluvil ještě jako ministr financí v prosinci 2006 a pak se o slovo přihlásil až za rok, kdy v říjnu 2007 zpochybnil hlasování.

Poté se opět „probudil“ až letos na jaře, když se začal projednávat církevní majetek. „To, že jsem mlčel, byl vlastně projev mé loajality, který bohužel ale nikdo neocenil,“ řekl Právu Tlustý s tím, že než by kritizoval, tak raději nevystupoval vůbec.

Potíže s účastí na hlasování má u lidovců Libor Ambrozek, který má dokonce více absencí než lidovečtí ministři. Nejhůře je na tom s docházkou v KDU-ČSL ministryně obrany Vlasta Parkanová, která si už od poslanců za své absence vysloužila mnohokrát kritiku. Někteří ji podezírají, že se přímé konfrontaci s nimi úmyslně vyhýbá.

S omluvami se netrápí

Stejně tak je tomu u zelených. Šéf jejich klubu Přemysl Rabas je na tom s docházkou hůř než šéf strany Martin Bursík, který je vázán i povinnostmi ve vládě.

Nezařazení poslanci nemají nikoho, kdo by je peskoval za neúčast na důležitých hlasováních. Spolu se Snítilým by jinak na kobereček musel jít i další soc. dem., odpadlík Petr Wolf, který „prošvihl“ třetinu hlasování, aniž by se jakkoliv omluvil.

Omluvy jsou kapitolou, která vůbec neslouží zákonodárcům ke cti. Obecně prozrazuje statistika na poslance jejich liknavý přístup k omluvám absence na pracovišti, tedy ve Sněmovně. Částečnou výjimkou jsou ministři, za které omluvenky posílají do Sněmovny jejich sekretariáty.

Někteří poslanci se ale brání tím, že jestliže si někdo odsedí čas ve Sněmovně, ještě to nemusí znamenat, že je dobrý a aktivní. I když výjimky potvrzují pravidlo: Jan Morava (ODS), který promeškal za celé dosavadní volební období jen patnáct hlasování, patří i k aktivním řečníkům.

Slyšet je často i jeho stranického kolegu Jana Schwippela, který „nachytal“ jen 33 absencí při hlasováních a vždy je omluvil. K přítomným aktivním poslancům patří i soc. dem. Antonín Seďa s 28 absencemi při hlasováních a komunista Miroslav Opálka, jehož absence ve statistice také nedosáhla stovky.

Bobřík mlčení

Vedle absentérů má každá strana i své mlčící ryby. Tedy poslance, kteří toho při jednání komory moc nenamluvili. V ODS mezi ně patří mj. František Sivera, který jednou interpeloval svého stranického ministra a pak již pronesl jen „připojuji se k předřečníkovi“, když byl zpravodajem k zákonu, který Bursík stáhl z programu.

Minimálně se projevuje např. i jeho kolegyně Dana Filipi, která „zpravodajovala“ zákon o náhradním výživném a pak už jen při rozpočtu žádala o čtyři milióny pro jednu brněnskou školku.

Stejný výkaz zatím má i další ODS Zdeněk Mach, který pouze přihazoval milióny do svého volebního kraje při rozpočtu a provázel jako zpravodaj zákon o vinařství.

Jejich stranický kolega Ondřej Plašil se během těchto dvou let objevil u řečnického pultu třikrát, poprvé až loni v září, kdy Sněmovna projednávala jeho řízení pod vlivem alkoholu.

V ČSSD je rybou mj. Jaroslav Fiala, který promluvil čtyřikrát. Interpeloval Topolánka, požádal o zařazení nového bodu do programu, zpochybnil hlasování a upozornil, že ve Sněmovně jsou dva Fialové a on se nejmenuje Radim, ale Jaroslav.

Ačkoli toho ve Sněmovně namluví ze všech nejvíce, z hlediska schvalování zákonů, mezinárodních smluv či projednávání různých zpráv drží bobříka mlčení vlastně i předseda a místopředsedové Sněmovny.

S výjimkou soc. dem. Lubomíra Zaorálka a Vojtěcha Filipa (KSČM), kteří se nechají i vystřídat při řízení schůze, aby mohli vystoupit v diskusi, ani Miloslav Vlček (ČSSD), ani Lucie Talmanová, ani Miroslava Němcová (obě ODS) jiné vystoupení než řízení schůze nepředvedli. Lidovec Jan Kasal vznesl jednu námitku, jinak také nic.