Nejdříve byl zavržen miliční systém. Následně se rozhodovalo o velitelských kádrech. Podmaršálek Podhajský, absolvent slavné Tereziánské vojenské akademie, zkušený "rakouský" soldát, několikrát na manévrech legionářům "natrhl žaket". Přesto musel on i jeho kolegové uvolnit místa legionářským důstojníkům. Jejich vysoká etika a vlastenecká motivace spolu se studiem na francouzských válečných školách postupně jejich původní profesionální handicap však vyrovnaly.

Horší to bylo s jinými politickými zásahy. Armáda? Proč a proti komu? Vždyť Československu nic nehrozilo. Nebezpečí maďarského revizionismu bezpečně hlídala aliance Malé dohody. Bolševické Rusko bylo daleko za horami, odražené od bran Evropy polskou armádou zázrakem na Visle v roce 1920 a Německo se zdálo být bezmocné. Proč tedy utrácet na armádu peníze?

Doba prezenční služby se maximálně zredukovala. Ministerstvo obrany, v tradiční držbě agrární strany, preferovalo armádu "koňskou" a brzdilo motorizaci. Koně a futráž pro ně, to byl přece džob! Armáda měla elegantní dragouny v rudých kalhotách (dragounem byl i kapitán Bartoš, jeden z velitelů výsadku, který popravil Heydricha) a hypomobilní jednotky. Na koních a zrekvírovaných žebřiňácích by v případě konfliktu záviselo zásobování bojující armády.

Dlouho ministr zahraničí dr. Beneš konejšil československý parlament a veřejnost, že žádné nebezpečí nehrozí, i když už roky hrozilo. Teprve při dravém Hitlerově tahu k moci varoval českou generalitu: dávám vám tři roky!

Těsně před Mnichovem hodnotili němečtí generálové čs. armádu takto: Pevnosti: nedostavěné a nevyzbrojené. Pěchota: výcvik a výzbroj vysoko nad evropský průměr. Motorizace: v začátku. Letectvo: beznadějně zastaralé.

Armáda samozřejmě nemohla republiku ubránit, měla ji však bránit nejméně měsíc, ustupovat do slovenských hor a tam vyčkat protiúderu spojenců. Jediná železnice na Slovensko však vedla těsně při hranicích s tehdejším německým Slezskem, dálnice ani dobré silnice neexistovaly, ve slovenských horách nebyly žádné sklady s potravinami, střelivem a zdravotnickým materiálem pro statisícovou armádu a ustupovat by se muselo pěšky nebo koňmo. Zanedbalo se všechno.

Jak to souvisí s dneškem? Tou nekonečnou reformou. Opět slyšíme: nač moderní stíhačky, vždyť než se rozletí, už jsou na hranicích! Na co armádu, co nám hrozí? Zítra, pozítří a popozítří jistě nic. Válka s mezinárodním terorismem však bude pokračovat a bude se rozšiřovat. Vystačíme na věky věků s přípěvkem polní nemocnice a chemiků? Máme dostatek masek a úkrytů pro civilní obyvatelstvo?

Ostatně, stačí zalistovat v prestižních mezinárodních ročenkách a porovnat armády zemí NATO, srovnatelných s Českem, nebo dokonce menšími. Dánsko s pěti milióny obyvatel má ve zbrani 22 tisíc mužů, 248 tanků Leopard, 68 stíhaček F-16 plus tři dopravní letadla. Hrozí mu snad invaze Eskymáků?

Norsko se čtyřmi milióny obyvatel: armáda 26 tisíc mužů, 170 tanků Leopard, 57 stíhaček F-16 a 6 dopravních letadel. Co hrozí Norsku?

Belgie: 10 miliónů obyvatel, 39 tisíc mužů, 132 tanků Leopard, 126 stíhaček F-16 a 13 dopravních letadel. A modernizuje. Zřejmě se obává invaze z někdejší kolonie Kongo.

Budiž, jsou to bohaté země. Tak tedy Portugalsko, s HDP srovnatelným s českým: 43 tisíce mužů, 187 tanků srovnatelných s českými T-72, 20 stíhaček F-16 a 20 dopravních letadel.

Česko: plánovaných 39 tisíc mužů, žádné stíhačky, žádné dopravní letadla (ruské Antonovy jsou jen slíbené), 33 tanků.

Pacifismus je dobrý, je-li podložený sílou sebedůvěry. Je dobrý pro toho, kdo drží svůj střelný prach v suchu. "Chvalte Boha a podávejte náboje," volal kněz, sloužící na americké lodi mši právě při přepadu Pearl Harbouru. Tož chvalme, ale koho či co? Armádní reformu? Exministra Tvrdíka?

PRÁVO 9. září