Fischer uvedl, že pomoc československým uprchlíkům patří k důležitým kapitolám rakouských dějin. Poté, co Pražské jaro ukončily tanky, přijala jich jeho země na 200 000.

Za mimořádné období ve vzájemných vztazích obou států považují čas po srpnu 1968 i historici a pamětníci. Shodují se v tom, že Rakousko tehdy Čechům a Slovákům poskytlo první útočiště.

"Všichni oceňujeme, že vrátka - nebo spíš vrata - do Rakouska zůstala pootevřená," uvedl při setkání Klaus. Rakousko podle něj v té době představovalo pro Čechoslováky "jiskřičku naděje". Do ciziny přes ně po invazi odešla i Klausova sestra.

Velvyslancem v Praze byl v roce 1968 pozdější rakouský prezident Rudolf Kirschläger. "Byl to rozhodný zastánce lidských práv. Když viděl situaci v Praze a bezmoc lidí, kteří se cítili ohroženi a chtěli uprchnout, jako velvyslanec v podstatně ignoroval pokyny z Vídně a uděloval víza ve velkých počtech," uvedl Fischer. Kirchläger byl později za svůj postoj vyznamenán.

Klaus: Nebyl to boj horších a lepších komunistů

Podle Klause společnost nechtěla komunistickému režimu jen "obléknout nový kabát" a vytvořit takzvaný socialismus s lidskou tváří. "Nebyl to boj horších a lepších komunistů, byl to celonárodní pokus transformovat zemi," uvedl Klaus. Podle něj cílem bylo nastolit v Československu jiný režim a cizina socialismu s lidskou tváří "mylně aplaudovala".

Také podle Fischera by pouze "kosmetické změny" Čechům a Slovákům v roce 1968 nestačily. Zmínil, že Pražské jaro bylo vnímány jako velká naděje na přeměnu komunistického režimu v režim demokratický. Podle něj ale mnohé proudy a názory mohly spolu soutěžit a nejvíc uznávaný směr by se prosadil. Fischer dodal, že pokud by nastaly zásadní změny, nebylo by podstatné, jestli se podoba systému označuje jako "lidská tvář" či "nová svoboda".