Spojuje je kriminalista Jiří Jícha, který v obou případech vedl vyšetřovací týmy. Ironií osudu může být fakt, že sotva Jícha dokončil práci na případu tramvajové nehody, začal se okamžitě zabývat železničním neštěstím ve Studénce.

"Spis s vyšetřováním tramvajové srážky jsem uložil do skříně v pátek (8. srpna) zhruba o půl jedenácté a asi za pět minut přišla informace o rychlíku," svěřil se policista před několika dny novinářům. "Od toho jsem však tady, abych takové události objasnil," zakončil.

On sám však ani jednu z nehod nepovažuje za nejtragičtější případ, na kterém pracoval. "Byl jsem i u větší tragédie," svěřil se šedovlasý padesátník. Na začátku své kriminalistické dráhy totiž pomáhal objasnit neštěstí, při kterém zahynulo 12 osob a dalších devět skončilo v nemocnici. "Bylo to v červnu 1984 v Třinci-Lyžbicích," upřesnil policista. Tehdy v čtyřposchoďovém panelovém domě zabíjel výbuch zemního plynu. Škoda byla odhadnuta na pět miliónů tehdejších československých korun.

Letošní tragédie bere Jícha na první pohled s profesionální racionalitou. "V obou případech se jedná o hromadné havárie. U tramvají nebylo co řešit. Tam jsme za pět minut věděli, proč se to stalo," řekl. Nehodu ve Studénce ve své praxi považuje za nejnáročnější po stránce nasazení celého týmu vyšetřovatelů.

"Desítky hodin jsme museli ohledávat zřícenou konstrukci, než jsme našli první poznatky a stopy. Celá skupina byla v terénu. Mluvili jsme s lidmi z okolí i se zaměstnanci firem. Bylo to hodně náročné," shrnul Jícha týden intenzivního vyšetřování, které v pátek vyvrcholilo obviněním dvou inženýrů společnosti Bögl & Krýsl, kteří jsou podle důkazů za zřícení mostu odpovědní.

Případ tím ale pro tým pojmenovaný Comenius - podle vlaku smrti - nekončí. Před nimi jsou stále týdny práce a povinnost najít vysvětlení pro desítky ještě nejasných okolností.

Letecký záběr místa železničního neštěstíLetecký záběr místa železničního neštěstí