Článek
Jen v Hradci Králové neprošel a místní soc. demokraté v Lovosicích nevydrželi nápor emocí a rovnou požadují Špidlovo odvolání. To, co je na povrchu, ale nevypovídá přímo o procesech, které v organismu ČSSD probíhají a které se odvíjejí od debaklu Miloše Zemana v prezidentském klání. Prvotní nadšení expremiérových odpůrců a vztek jeho stoupenců pominuly. Opět dochází ke složitým taktickým manévrům. Poté, co ztratili nejen uznávaného lídra, ale také mozek svého počínání, zemanovci honem hledají cestu, jak se nejen zachránit, ale také co nejvíc ze vzniklé situace vytěžit. Na straně druhé stojí člověk, o němž nikdo nepochybuje, že Zemanovu potupu v utajení zorganizoval a způsobil, Stanislav Gross.
Jak je potom možné, že když to o něm poražení expremiérovi stoupenci vědí, nevystupují proti němu přímo? Odpověď je nasnadě. Ke každému z trojice nenáviděných spolustraníků mají zemanovci odlišný vztah. Nejméně pozornosti a nejvíce opovržení věnují Špidlovi. Považují ho za neschopného politika, který se drží nad vodou výhradně díky tomu, že to tak chce Gross, jenž se domnívá, že ještě nepřišel čas, aby on sám stanul v čele soc. dem. i vlády. Jinak je to s Lubomírem Zaorálkem. I tam prvek podcenění je, protože ho považují za filozofa, který neumí zacházet s prostým lidem tak, jak dokázal expremiér a jak má zvládnuto Gross.
Odbojný šéf Sněmovny ale vzdoroval Zemanovi dlouho a kupodivu úspěšně i v dobách, kdy slovo tehdejšího předsedy se v ČSSD považovalo málem za zákon. Na rozdíl od Špidly totiž dokázal vytvořit tým stoupenců, který mu na jeho severní Moravě pomohl ve chvíli, kdy šlo o jeho politické bytí a nebytí. Bývalý hokejista Zaorálek umí držet rány, a když je třeba, dokáže je vracet. Vezmeme-li v úvahu, že zemanovci dobře vědí, že na Grosse nemají ani v tahání politických nitek, ani v tvrdosti, s níž posílá do autu nejenom soupeře, ale i vyhořelé bývalé spojence, a že Špidlu za opravdového borce nepovažují, je jen logické, že zaměřili svou vyhlazovací aktivitu na Zaorálka.
Nebylo náhodné, že vůdce této skupiny Zdeněk Škromach mimořádně silně proti Zaorálkovi ihned po Zemanově debaklu vyrazil a obvinil ho z toho, že v soc. dem. šíří rakovinu intrikaření. Gross je tak vystaven testu. Jestliže povolí a Zaorálka vydá napospas, může získat zdání jednoty strany. Dá se ovšem očekávat, že po prvním významném úspěchu by ho zemanovci tlačili k dalšímu řezu - tentokrát proti Špidlovi. Vždyť nabídka funkcí předsedy strany a premiéra měla být hlavním trumfem, kterým se snažil neúspěšně nalákat Grosse na svou stranu před prezidentskou volbou sám Miloš Zeman. První místopředseda zjevně nechce měnit status quo, jde-li o nejvyšší stranickou a vládní funkci. Proto vehementně hájí Špidlovo znovuzvolení do čela ČSSD. Zaorálka se zatím Gross tak jasně nezastává, i když obecně vystupuje proti vyhrocování rozporů ve straně. První místopředseda byl vždycky citlivý k náladám členské základny, a ta je v této chvíli na Zaorálka doslova naštvána. Rozhodně více než na Špidlu, který ovšem také schytává svůj díl kritiky.
Gross se bez Zaorálka na první pohled může snadno obejít. Předseda Sněmovny sice kandiduje na místopředsedu strany, ale má zatím pouze dvě nominace - ze svého Moravskoslezského kraje a z Vysočiny. Jinak v soc. dem. v této chvíli vzbuzuje skoro tak silné emoce jako kdysi Miloš Zeman. Jenže na rozdíl od expremiéra nemá tolik příznivců ve straně ani ve veřejnosti. Takže - řečeno jazykem bezohledného pragmatismu, kterým se řídí politici - nebyla by ho pro Grosse žádná škoda? Jak se to vezme. Kdyby dal nad Zaorálkem palec dolů, udělal by první krok na cestě, která by končila v obklopení samými Škromachy. A navíc by se zbavil karty, kterou by mohl chtít v určité chvíli vytáhnout. Zaorálek totiž nebyl členem Zemanovy vlády a nikdo by se nedivil, kdyby tento rebel jednoho dne doplnil své již pronesené výroky o neprůhlednosti některých postupů té doby - ale tentokrát důkazy.
PRÁVO 27. ledna, 2003