Znalci jeho výši odhadují na stovky miliard korun. Některé žaloby, například na navrácení či vyplacení bývalých modřanských čokoládoven či pražské firmy J. Kameniček a spol. (dnes CETOS), už běží, jiné se připravují. Přitom může jít o takové ekonomické giganty jako plzeňskou Škodovku, pražskou ČKD, budějovický Budvar, Prazdroj v Plzni či 147 hnědouhelných a kamenouhelných dolů.

"Obávám se, že by mohli u některého ze soudů uspět. Pak nás pánbůh ochraňuj," komentoval vážnost problému renomovaný právník, stojící v těchto kauzách na straně státu, který nechtěl být v této souvislosti jmenován.

Advokát: klienti mají na náhradu právo

Pokud soudy žalobám vyhoví, pak způsobí vlnu majetkových zvratů, které mohou prakticky zruinovat státní pokladnu. Stát totiž na náhrady za poválečné znárodnění, odhadované ve výši stovek miliard korun, nemá.

Polistopadové vlády v privatizaci podniky znárodněné v roce 1945 prodaly a získané peníze utratily. "Majitelé znárodněných podniků podle dektretu 100 prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945 nedostali nikdy vyplacenu náhradu, přestože jim podle dekretu vyplacena být měla. Celkovou výši náhrad nelze nyní odhadnout. Mohou to být stovky miliard," řekl ve středu Právu advokát Luboš Chalupa.

Ve sporu o vyplacení náhrady za znárodněný majetek zastupuje dědice vlastníků akciové společnosti Vobořil a Bayer - Továrna na textilní zboží, znárodněné pražské firmy J. Kameníček a spol. a moravské dřevařské firmy, která měla závody i na Slovensku. Jen tyto tři skupiny potomků se domáhají celkové náhrady za zhruba půl miliardy korun.

Podle Chalupy není třeba v žalobách o náhradu hledat oporu v zákoně o restitucích. "Pokud nemohou naši klienti dosáhnout nápravy křivdy a uplatnit náhradu za znárodněný majetek podle restitučního předpisu, pak ji mohou uplatnit podle obecného předpisu. A tím je dekret 100 prezidenta Beneše z roku 1945, další dekrety a znárodňovací akty do 25. února 1948. Jde tedy o náhrady za všechny znárodněné majetky před 25. únorem 1948," vysvětlil advokát. Tvrdí, že oporu pro nároky svých klientů nachází i v nálezu Ústavního soudu z roku 1997.

Spory o lhůty promlčení

"Ústavní soudci uznali, že se restituční předpisy vztahují i na znárodnění před 25. únorem 1948 z důvodu, že nebyla poskytnuta náhrada za znárodnění. Tento názor sice popřeli v nálezu z 11. červa 2002. Nic to však na povinnosti státu vyplatit náhrady za znárodnění s povinností ex offo nemění," poznamenal Chalupa.

Zdůraznil, že nárok platí, i když o něj vyvlastnění majitelé nepožádali v letech 1948 až 1952. "Nebyli povinni žádat," dodal.

Advokáti Tomáš Sokol, Oldřich Choděra a další právní experti s Chalupovými závěry nesouhlasí. "Nároky jsou promlčeny," míní Sokol. Podle advokáta Jiřího Teryngela byly nároky potomků promlčeny nejpozději 15. května 2001. "Vyplývá to ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon nabyl účinnosti dne 15. května 1998. Stanoví promlčecí dobu, která je tříletá," opověděl ve středu na dotaz Práva Teryngel.

Je to tutovka, říká zástupce Pachlovy rodiny

Advokát Felix Nevřela má naprosto opačný názor. Zastupuje potomky podnikatele Jana Pachla, jenž vlastnil před únorem 1948 čokoládovnu Rupa v Praze-Modřanech, známou později jako Orionka, dnes patřící koncernu Nestlé.

Na otázku, jakou mají Pachlovi dědicové naději, odpověděl: "Pokud je tento stát státem právního řádu, je to pro dědice tutovka. Soudy nižší instance odmítly tuto kauzu s poukazem na tříleté promlčení. To je ale pitomost, případ není promlčen. Nemluvě o tom, že by nároky na náhradu musely být uplatňovány po roce 1948. O to ale teď nejde. Zásadní je, že stát nevydal prováděcí návod, respektive rozhodnutí, jak má být tato pohledávka vyhodnocena a jak má být uplatněna. A protože je zde zavinění na straně zákonodárce, běží stále promlčecí lhůta. Celý vtip je v tom, že Pachlovi dědicové se obracejí na Nejvyšší soud podle Benešových dekretů. Když tedy vláda tak trvá na tom, že Benešovy dekrety platí, tak platí."

Připustil, že kauza čokoládovna může motivovat i další někdejší majitele či jejich dědice a že je to vlastně strašák vlády.