Ostatně údiv nad tím, čemu se to vlastně západočeští zemědělci diví, vyjádřil v televizi i mluvčí ministerstva zemědělství Martin Severa: "Jakékoli obilí, které se tady vypěstuje, je předmětem obchodování. A samozřejmě že obilí se vyváží do zahraničí, mimo jiné," pravil. I samo české ministerstvo zemědělství tedy zřejmě považuje za normální a samozřejmé, když český zemědělec doplácí na svobodné podnikání svého německého kolegy. Trh je přece spravedlivý, i když se děje zjevná nespravedlnost.

Jenomže tohle přece není trh! Na hranicích mezi německým hojně dotovaným a hůře dotovaným českým zemědělstvím se stýkají dvě netržní prostředí, proto zde nemohou fungovat normální tržní vztahy. Druhá věc je, že se působením cizích podnikatelských subjektů v českém zemědělství obchází zákon. Ale s důsledky mohou být praví tržní komsomolci spokojeni: nakonec asi přece jen zasáhne pověstná neviditelná ruka a přinejmenším kus problému se sám od sebe vyřeší tím, že stoupne cena obilí na českém trhu.

Nemá však nejmenší smysl pohoršovat se nad tím, že německý (ale čerta starého na tom záleží, totéž by platilo, kdyby to byl třeba Ir nebo Pákistánec) podnikatel využívá výhodnějších podmínek na české straně hranic. Ba dokonce ani nad tím, že ho nějaký český podnikatel kryje svým jménem. Oba jsou přece motivováni posvátnou touhou tržit, případně trhnout - a morálka není ekonomická kategorie.

Co by nás ale mělo pohoršovat, to je lhostejnost státní byrokracie. Ta se sice zpravidla neštítí mrzačit tržní vztahy omezujícími předpisy typu tříhodinového guláše, ale zato se bezostyšně vymlouvá na trh, když má řešit něco složitého a ožehavého. Po mém soudu je však její povinností vzkázat sousedům, že se nenecháme zneužívat, a že dokud nebudou platit na obou stranách hranice rovné podmínky, musí proti umělým výhodám stát hodně vysoká celní bariéra. Je to ostatně i v zájmu většiny západoevropských zemědělců, proti nimž se hrstka těch, co podnikají u nás, neoprávněně zvýhodňuje.

PRÁVO 5. září