Kariéra bývalých státních manažerů prostě zůstává bolestným problémem.

Premiér Špidla podle mne nemohl ponechat exministra obrany na pospas všem možným pokoutním zájemcům o státní informace strategického významu. Kdyby to udělal, to by bylo křiku. Co si asi kritici představují, že má Tvrdík dělat, má snad řídit casino jako bývalý šéf BIS Vulterin, nebo se těšit lhostejnosti státu jako bývalý šéf téhož Růžek? Je sice otázka, zda pro Tvrdíkovo spočinutí jsou ČSA tím pravým místem, měli bychom ale vládním činitelům a zástupcům státu v polostátních firmách přiznat právo rozhodnout a nést si za to odpovědnost.

V té souvislosti dodnes nechápu, proč Jaroslav Tvrdík po svém operetním odchodu z čela ministerstva obrany nezůstal poslancem. Pokud mu škrty v rozpočtu ve výši čtyři a půl miliardy skutečně bránily zůstat nadále ministrem, pokud mu tím Špidla se Sobotkou brutálně pocuchali nervy, nebylo přece lepšího sanatoria nad poslaneckou lavici. Vysoký příjem, kolektivní rozhodování, možnost občasného se zviditelňování v televizi, pohodlná kritika výkonu nástupce Kostelky, a taky ideální start do další etapy politické kariéry. Mohl si tak ušetřit hořké chvilky, když ho Boeing nepustil do Aera Vodochody či když ho ministr dopravy nechtěl do vedení České správy letišť.

Kdo ovšem v tomto případě zazářil jako atomová prskavka, nebyl ani Špidla, ani Tvrdík, ale předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda. Ten Tvrdíkovu instalaci nekompromisně zkritizoval slovy, že taková funkce by neměla být přidělována jako trafika či fara. Jemně tedy pana lidoveckého předsedu upozorňuji, že jeho místopředseda a ministr Milan Šimonovský přidělil funkci vládního zmocněnce pro přípravu sídla Evropské železniční agentury bývalému generálnímu řediteli Českých drah Daliboru Zelenému. Prý jde o uznávaného odborníka. Za působení tohoto odborníka ČD přišly za jediný rok o 13 miliónů cestujících a aspoň podle mínění odborů přivedl Zelený firmu téměř k bankrotu. Však ho Šimonovský o tu funkci rychle připravil.

Jestli má tedy Cyril Svoboda šikovné košťátko, měl by si zamést před vlastními dveřmi.

PRÁVO 4. září