Ministr toto dodatečné oznámení učinil až poté, co se objevily nejasnosti kolem jeho možného napojení na jeho bývalou dopravně stavební firmu Viamont. Proč ale Řebíček neodhalil tento svůj příjem ve svém řádném majetkovém přiznání, které poslal do Sněmovny?

Podle svého průvodního dopisu k dodatku přiznání, které poslal do parlamentu až 10. července, tedy deset dní po vypršení lhůty, Řebíček vysvětluje své opomenutí takto: Prý vycházel z toho, že do příjmů se mají uvádět jen majetkové účasti ve firmách, a nikoli příjmy z jejich prodeje. Zvlášť když, jak zdůraznil, k uzavření kupní smlouvy došlo již před prvním lednem loňského roku, za který své přiznání podává.

„Vzhledem k nejednoznačnému textu příslušného ustanovení však z opatrnosti a ve snaze předejít jakémukoli, byť i domnělému porušení zákona doplňuji tímto informaci o následující položku,“ tvrdí ministr.

Zákon o střetu zájmů však hovoří jasně: Stanoví povinnost politikům zveřejňovat všechny vedlejší příjmy, které v souhrnu přesáhnou v daném roce 100 000 korun.

S firmou ho pojí pozemky a kancelář

Proč se však k takovému kroku odhodlal až poté, co vznikly nejasnosti kolem jeho napojení na Viamont? Je opravdu, jak tvrdí, pouze majitelem pozemků, které pronajímá jedné z dceřiných společností Viamont sport k provozování golfového hřiště a od níž má k dispozici i prostory pro svou poslaneckou kancelář v Teplicích?

Zjistit to není možné, neboť Viamont své akcionáře nikde nezveřejňuje. Je takzvanou společností se zakrytou akcionářskou strukturou, kde jsou listinné akcie na majitele a obchodování s nimi nemusí být nikde evidováno. Majitelem tedy dál může být i ministr a nikdo nezjistí, zda se u něj nejedná o střet zájmů.

I to je jedním z důvodů, proč je ve většině členských států EU včetně Slovenska forma akcií na majitele již zakázána, protože neumožňuje identifikovat majitele. V Česku se zatím o zákazu jen hovořilo, ale nepočítá se s tím.

Řebíček trvá na tom, že své vazby na Viamont již před nástupem do vlády zpřetrhal a svůj podíl v něm prodal. O tom, že kupcem jeho podílu byl právě Plíhal, se jen spekuluje. Plíhal je spolumajitelem obchodní a zprostředkovatelské firmy INGROVE a ve Viamontu působí v dozorčích radách.

To, že Viamontu se od té chvíle mimořádně daří a dostává miliardové státní zakázky v oboru, jemuž Řebíček „náhodou“ šéfuje, ministr vysvětluje tím, že to tam konečně vedou správně a byl tedy nejvyšší čas, aby odešel. Podle odborníků ale není v pořádku, že stát neví, komu vlastně státní zakázky v miliardové hodnotě svěřuje, s kým vlastně obchoduje.

Zapomnětlivý ministr

Řebíček své majetkové přiznání trousí postupně od svého nástupu do funkce. Na začátku loňského roku za dobu svého působení v první Topolánkově vládě „zapomněl“ uvést své dluhy a dodatečně přiznal, že má dvě hypotéky, které v té době byly v celkové výši 2 422 095 korun a že ještě splácí bývalému majiteli teplického golfového hřiště Vladimíru Myšíkovi 700 000 korun, právě za koupi pozemků, na kterém hřiště stojí.

Ani letošní ministrovo přiznání nedopadlo lépe. Nejdříve přiznal pouze vedlejší příjem 76 680 korun za působení na teplické radnici a 90 000 Kč za pronájem zmíněných pozemků v areálu golfového hřiště. Uvedl také, že prodal nemovitost soukromé osobě za 400 000 Kč a že si koupil auto za 640 000 korun. Až dodatečně v dopise šéfovi mandátového a imunitního výboru Sněmovny doplnil zmíněných 44 miliónů od Plíhala.

Tyto milióny mohou být odpovědí na lehkost, s jakou ministr mohl zaplatit 1,1 miliónu korun za svého stranického a vládního šéfa Mirka Topolánka za jejich loňský společný výlet tryskáčem na Sardinii.