Senátor K. z jisté nejmenované mikrostrany osočil svého předsedu M., že prý hodlá tiše přesedlat z péče o blaho našeho domácího lepšího příští na péči o blaho všech unionizovaných Evropanů.

Senátor K. přitom samozřejmě neřekl, a pokud naznačil, tedy jen velice zlehýnka, že by předsedovi M. mohlo jít také o ryze osobní existenční otázku. Vláda se může rozpadnout nebo jen rekonstruovat - a on možná přestane být členem vlády. Jeho strana už nejen nedoskočí, ale pomalu ani nedohlédne na pětiprocentní volební klauzuli - a on možná přestane být předsedou. Ale Evropský parlament nám bohdá nějaký čas vydrží! Ještě štěstí, že senátor K. nezačal navrch rozmazávat, o kolik, totiž kolikrát víc se bude honorovat obětavá práce pro celou Evropu než stejně obětavá práce pro pouhé Česko.

Kdyby šlo jen o spor mezi pány K. a M., Bůh jim přej jejich starosti. Jak se ale blíží jarní volby evropských poslanců, můžeme se těšit na celou hromadu podobných aférek. Je totiž až s podivem, kolik a jak roztodivných postav a postaviček naší politiky začíná poslední dobou zjišťovat, že jejich pravé životní poslání je ve službách starému kontinentu.

Známy jsou případy zarytých euroskeptiků (opět raději nebudu jmenovat), kteří se rozhodli podrobit svůj odpor k evropským institucím zátěžové zkoušce přímo ve tvrdých štrasburských parlamentních lavicích. O jistém jazykově dobře vybaveném poslanci, ovládajícím slovem i písmem hovorovou češtinu a k tomu pasivně lašské nářečí, se zase ve Sněmovní ulici šušká, že po večerech studuje správné užití sloves to be a to have. Zdá se tedy, že si Česká republika neudělá ostudu nedostatkem chtivých kandidátů.

Říkám-li chtivých, míním samozřejmě chtivých té cti a slávy. Ve službě národu či národům přece nemůže jít o peníze. Nicméně přesto bych uvítal, kdyby se každoročně vedle politiků, kteří si nejvíc vydělali bokem, tiskly i seznamy těch, co jsou živi právě jen a jen politikou. Možná bychom tu narazili i na jména, která jsme ještě neslyšeli.

PRÁVO 3. září