Podle ověřených informací Práva obě strany sporu již ukončily předkládání důkazů a předaly rozhodčímu senátu závěrečné návrhy arbitrážního rozsudku.

To znamená, že nyní se čeká už jen na konečný verdikt rozhodců o výši odškodnění. Podle zdrojů obeznámených s případem by měl padnout nejpozději letos na podzim. Výsledná částka se bude pravděpodobně odvíjet od nezávislých znaleckých posudků, které vesměs nároky Diagu podporují, arbitři však mohou odsoudit český stát i k výrazně nižšímu odškodnění, než jaké firma požaduje.

Rozhodčí senát již v roce 1998 přiznal společnosti Diag Human majitele bechyňského panství Josefa Šťávy nárok na odškodnění a veřejnou omluvu za to, že ji stát v rozporu se zákony a dobrými mravy vytlačil z trhu. Od té doby se spor vede už jen o výši škody, která Diagu kvůli zásahům státu vznikla.

Šťávovi se za 10 let nikdo neomluvil

Omluvy od státu se Šťáva nikdy nedočkal a prakticky všechny vlády se vždy snažily oddálit konec kauzy za horizont svých volebních období. Tím ovšem i dramaticky narůstaly úroky z prodlení. Navzdory vlastním dokumentům předloženým v arbitráži se stát v posledních letech snažil hájit tím, že ve sporu nebylo prokázáno nic, z čeho by bylo možné výši škody způsobené Diagu vyvodit.

Dále podle Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který ČR v případu zastupuje, nebylo ani rozhodnuto o délce doby, během níž měla firmě škoda vzniknout. Pravomocný částečný rozhodčí nález ale již vymezil období pro uplatnění nároku na odškodnění, a to od 1. července 1992 do 30. května 2000.

Podle právníků obeznámených s průběhem sporu se obrana státu po celou dobu jeho existence vyznačovala spíše pasivitou a omezené množství důkazů, které měly pozici ČR podpořit, se nakonec většinou paradoxně obrátily proti ní. To se týká například statistik ministerstva zdravotnictví o vývozu, zpracování a průmyslové výtěžnosti z jednotky plazmy u Šťávových konkurentů, kteří po zásazích státu zaujali v Česku jeho místo. ÚZSVM se proti kritice v minulosti ohrazoval s tím, že jeho zástupci dělají svou práci dobře.

Znalecké posudky vyzývají k ostražitosti Šťáva se s ČR soudí od roku 1995 a již před pěti lety mu ministerstvo financí muselo vyplatit 326,6 miliónu korun. Tato částka byla určena částečným rozhodčím nálezem jako nezpochybnitelná minimální výše ušlého zisku za dobu 1992 až 2000.

V roce 1992 totiž tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal po předchozí sérii diskriminačních kroků známý pomlouvačný dopis partnerské firmě Diagu, dánskému zpracovateli krevní plazmy NovoNordisk. Ten poté ukončil s Diagem spolupráci, což Šťávu v branži de facto odepsalo.

Doba, za kterou smí Diag požadovat proplacení ušlého zisku, je ohraničena rokem 2000 proto, že NovoNordisk tehdy přestal krevní plazmu zpracovávat. Znalecké posudky, které si nechal stát v minulosti vypracovat, nevyznívají pro ČR příliš optimisticky. V posledním revizním posudku, který si arbitři po dohodě stran vyžádali na firmě Ernst & Young Valuations, se výpočet škody bez úroků blížil částce 5,8 miliardy korun.

Více než za IPB?

Nomuře stát musí nakonec zaplatit zhruba 3,6 miliardy korun. Proti arbitrážním sporům s Japonci, při nichž byl stát sice rovněž odsouzen za diskriminační jednání, ale stále měl poměrně dobrou vyjednávací pozici kvůli některým krokům Nomury, jež vedly až k pádu IPB, si ve při se Šťávou žádným podobným argumentem vypomáhat nemůže. Pozici Česka v kauze Diag Human naopak dlouhodobě podkopávaly zpravidla ničím nepodložené nepřátelské výstupy zejména ministrů zdravotnictví vůči Šťávovi.