Soudce Vojtěch Cepl mladší minulý týden zamítl vaši žalobu na Marii Benešovou, kterou jste podali s dalšími šesti justičními představiteli kvůli jejím výrokům o justiční mafii. V něm prakticky konstatoval, že patříte do skupiny lidí, která se snaží ovlivnit kauzy „koordinovanou spoluprací“. Co na to říkáte?

Rozsudek mě šokoval. Soudce zjevně překročil mantinely § 7 občanského soudního řádu a neodolal pokušení přezkoumat vše, co mu přišlo pod ruku. V civilní při dvou stran má přitom soudce hrát roli především jakéhosi rozhodčího a posoudit, zda strana žalovaná unesla důkazní břemeno, tedy zda byla schopna vyvrátit podanou žalobu. V mém případě konstatoval advokát Marie Benešové pouze to, že mám pravdu ve svém usnesení o zastavení trestního stíhání pana Čunka, jen se podivil tomu, že jsem rozhodl o odvolání vyšetřovatele pouhé tři hodiny po obdržení spisu.

Vám osobně soudce vytkl odbornou šikanu vůči původnímu vyšetřovateli Milanu Šošovičkovi. Souhlasíte s touto kritikou?

Soudce v rozsudku zcela bez důkazů spekuluje o tom, že státní zástupce při přikázání věci do Jihlavy mohl být vybrán podle předem známého názoru na věc, a tak mohl být ovlivněn výsledek celého řízení v kauze Čunek. Tyto ničím nepodložené úvahy považuji za velmi nefér a za účelový pokus nějak mě propojit s hospodskými setkáními, o kterých jsem neměl ani tušení, a zahrnout mě do jakéhosi spiknutí.

Soudce tvrdí, že Nejvyššímu státnímu zastupitelství ani mně nemohl být znám obsah údajných e-mailů mezi vyšetřovatelem a korunní svědkyní, čímž zpochybňuje důvodnost jak předání kauzy do Jihlavy, tak i mé následné rozhodnutí o odnětí věcí vyšetřovateli. E-maily však již tehdy ve spise byly.

Korunní svědkyně se podle jednoho z nich vyšetřovatele ptá, co je potřeba ještě doplnit, a vyšetřovatel odpovídá, že zatím není co, uvidíme, co si ještě vymyslí. Kdo? Druhá strana, tedy Čunkův obhájce? Vyšetřovatel a svědkyně tento e-mail označili za podvrh, ale já jsem nemohl čekat měsíce, než se vyšetří, zda je to pravda. Chtěl jsem vyšetřovatele, o němž nemám pochybnosti. Chce mi tedy soudce Cepl vytýkat, že jsem již v tom okamžiku ztratil důvěru ve vyšetřovatele Šošovičku?

Soudce Cepl se také zmínil o tom, že jste v minulosti ostře kritizoval několik procesních pochybení policie v případu, ale ve svém loňském listopadovém usnesení o zastavení Čunkova stíhání není o těchto chybách takřka ani zmínka. Proč?

Kdyby měl soudce k dispozici mé původní srpnové rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, našel by v něm podrobně rozvedená kritická stanoviska k práci policie. Toto usnesení sice bylo Nejvyšším státním zastupitelstvím zrušeno, mé závěry o chybách policie však nebyly nijak zpochybněny a usnesení je stále součástí spisu.

Co mě ale opravdu rozzlobilo, je Ceplovo mudrování nad manipulací se spisem (chybějící stránka číslo jedna). Stránka spisu se ztratila evidentně ve fázi jeho prvotního shromažďování policií, kdy bylo možné dodatečně přečíslovat prvních pár stránek spisu. A zásah do spisu v Jihlavě je věc zhola nemožná. Spis byl v té době již dávno řádně očíslován.

Výrok soudce při ústním odůvodnění rozsudku, že to, že se spis mohl ztratit v Jihlavě, což „raději nechce ani domýšlet“, je ničím nepodloženou spekulativní invektivou, která mě utvrdila, že soudce není vůči mě objektivní. V odvolání namítnu jeho podjatost.

Nelitujete teď toho, že jste se přidal k šestici žalobců proti Benešové? Přece jste musel tušit, že se u soudu bude mluvit o některých podivnostech v kauze Čunek?

Přiznám se vám, že jsem se dlouho rozmýšlel, ale dospěl jsem k závěru, že vlastně nemám na vybranou. Živě jsem si představil, co by média dokázala vyrobit z toho, že jako jediný nařčený se nehodlám bránit. O kauze Čunek nechť se veřejně mluví, já nemám co skrývat, postupoval jsem podle práva.

Vyšetřovatel Šošovička ve své výpovědi u olomouckého soudu zmínil nepatřičný zásah náměstka Renaty Vesecké Karla Černovského do Čunkova případu. Totéž potvrdil i soudce Cepl a někteří další státní zástupci. Zdá se vám v pořádku, že náměstek Vesecké úkoluje policii, aby doplnila důkazy, a v důsledku to zpozdí vyšetřování kauzy?

Nebudu hodnotit postup svého nadřízeného, od toho je tu někdo jiný. Mně spíš vadí, že média vůbec nepřemýšlejí nad tím problémem v opačném gardu. Proč vyšetřovatel odmítal provést výslech klíčové svědkyně, prostřednictvím které měl být předán úplatek a příslušná státní zastupitelství na to včas nereagovala?

Pro mě je neuvěřitelné, že k tomu, aby svědkyni vyslechli, musel nakonec přispět až náměstek Černovský. O tomto „zásahu“ je ostatně v dozorovém spise řádný záznam.

Ovšem podle našich informací měla policie očividnou snahu svědkyni Martinu Hurtovou vyslechnout v minulosti již dvakrát. Vždy neúspěšně, protože jako manželka jednoho z obviněných odmítla vypovídat. V čem tedy Šošovička mohl pochybit, když už vyšetřování uzavřel a svědkyni dal předtím několikrát šanci?

Skutečnost, že svědkyně předtím výslech odmítala, je nepodstatná. Orgány činné v trestním řízení mají využít všechny dostupné důkazní prostředky, aby řádně objasnily skutkový stav věci, to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. To doslovně říká zákon. Jestliže se nabízel výslech svědkyně tak zásadní důležitosti, měl po něm vyšetřovatel doslova skočit. Je nad mé chápání, že tak neučinil.

Všiml jste si ještě jiného podobného zásahu do toho případu?

Od svého nadřízeného Petra Coufala (šéf brněnských krajských žalobců, pozn. redakce) vím, že tehdejší vrchní státní zástupce Ivo Ištvan po něm požadoval, aby provedl ještě před mým meritorním rozhodnutím dohledovou prověrku a sdělil mu, zda se věc jeví na obžalobu či na zastavení.

A po mně vrchní státní zastupitelství chtělo, abych je v týdenních intervalech informoval, koho a k čemu budu vyslýchat, což je zjevně mimo rámec standardního dohledu tohoto orgánu. Coufal odmítl pokyn splnit, proto dohledovou prověrku provedl až po vydání mého usnesení o zastavení trestního stíhání.

Po tom sporu u soudu se zřejmě zásadně změnily vztahy mezi některými státními zástupci. Jak je to u vás? Jednou jste mi říkal, že v minulosti jste si byli s Marií Benešovou velmi blízcí a jezdili spolu do ciziny. To už teď asi neplatí, že?

Nevím, zda mě Marie Benešová také považovala za přítele, možná jsem měl o tom jen iluze. Já jsem si jí profesně vážil a také jsem jí projevil svou účast, když byla z funkce nejvyšší státní zástupkyně odvolána.

Ona mi teď nasazuje psí hlavu. Ale když byla jmenována do funkce nejvyšší státní zástupkyně, přijela do Jihlavy a nabízela mi funkci svého náměstka a nedlouho před svým odvoláním další významnou funkci v soustavě státního zastupitelství.