Článek
Podle CVVM 28 procent Čechů tvrdí, že trest smrti "rozhodně má existovat", 34 procent lidí si myslí, že "spíše má existovat". Rozhodně proti trestu smrti se vyjádřilo 11 procent dotázaných. "Spíše nemá existovat" podle 21 procent lidí.
Od začátku devadesátých let mělo znovuzavedení trestu smrti v České republice vždy většinovou podporu, výrazně ale vzrostl počet lidí, kteří ho odmítají. Mezi příznivce absolutního trestu patří příznivci KSČM, podle celých 45 procent z nich trest smrti "má rozhodně existovat". Mezi zastánce trestu smrti patří častěji také lidé, kteří deklarují špatnou životní úroveň (37 procent).
Postoj české veřejnosti k trestu smrti (v %) | ||||
---|---|---|---|---|
1992 | 2002 | 2007 | 2008 | |
pro | 76 | 56 | 58 | 62 |
proti | 13 | 23 | 28 | 32 |
neví | 11 | 21 | 14 | 6 |
Popravy v ČSSR
Trest smrti zmizel z českého právního řádu v roce 1990. Od té doby je nejvyšším možným trestem doživotní vězení.
Nejznámějším případem, který skončil trestem smrti, je kauza Olgy Hepnarové, která jako dvaadvacetiletá vjela v roce 1973 úmyslně s nákladním autem mezi lidi na zastávce tramvaje v Praze 7. Způsobila smrt osmi lidí, šest jich bylo zraněno těžce a šest lehce. Odsouzena byla v roce 1974, popravena o rok později.
V roce 1986 byl popraven šestadvacetiletý sexuální deviant Ladislav Hojer, který byl usvědčen z pěti vražd a dalších násilných trestných činů z let 1978 až 1981. Na jedné ze svých obětí se dopustil i kanibalismu.
Naposledy byl absolutní trest smrti v Československu vykonán na Vladimíru Lulkovi, který v roce 1986 zavraždil 36 ranami nožem svoji manželku, její tři děti, svou dceru a pokusil se zabít sousedku, která mu chtěla v činu zabránit. Čtyřiatřicetiletý recidivista Lulek byl popraven v roce 1989.
Odpůrci trestu smrti poukazují zejména na možnost tragických justičních omylů a také na to, že ani v zemích jako USA, kde se absolutní trest praktikuje, to v boji proti vysoké kriminalitě příliš nepomáhá.