Článek
Na programové konferenci zazněly dva druhy ohlasů na založení sdružení "Přátelé Miloše Zemana" a vaše prohlášení k prezidentské volbě. Předseda ČSSD Jiří Paroubek se velmi negativně vymezil a stěžoval si, že konference byla překryta vašimi vyjádřeními. Naopak Zdeněk Škromach nebo třeba Jaroslav Foldyna reagovali pozitivně. Co tomu říkáte?
Myslím si, že Jiří Paroubek by mohl být rád, kdyby vzniklo občanské sdružení přátel Jiřího Paroubka. Na tom přeci není nic špatného, protože každý z nás je raději, když má přátele, než když má nepřátele. Ale jinak znovu konstatuji, že je naivní domnívat se, že něco bylo načasováno na programovou konferenci. Dokonce se vám poctivě přiznám, že jsem vůbec nevěděl, že se nějaká programová konference koná, protože už ten politický vývoj tak moc nesleduji. Jestliže vzniklo jakékoliv občanské sdružení, tak do toho nikomu jinému nic není. Ti, kdo si budou přát do něj vstoupit, do něj zřejmě vstoupí, ti, kdo si budou přát nevstoupit, do něj zřejmě nevstoupí. To je všechno.
Rozruch vyvolalo vaše vyjádření k případné prezidentské aspiraci v roce 2013. To je ovšem různě interpretováno. Co ve skutečnosti znamená, jaké jsou podmínky takového kroku?
Nikdy jsem neoznámil svoji kandidaturu na prezidenta. To, že jsem tuto kandidaturu nevyloučil, je dáno tím, že v politice nemáte nikdy nic stoprocentně vylučovat. Od toho je to politika. Nemám žádné podmínky, naopak jsem jasně řekl, že nebudu v tomto směru vyvíjet žádnou vlastní iniciativu. Může se stát, že mne k tomu okolnosti donutí, ale to by znamenalo velice širokou a průřezovou podporu. Nejsem si vůbec jist, zda do pěti let taková podpora bude.
Prezidentská volba je relativně daleko, je před námi pět let. Nyní vzniká sdružení vašich přátel. Využijete toto období k tomu promlouvat třeba směrem k sociální demokracii?
Promlouvat budu k členům tohoto občanského sdružení, pokud si to budou přát. Bez ohledu na to, zda to budou sociální demokraté, členové jiných politických stran nebo nestraníci. Budou to spíše vystoupení na odborná témata. A nechte se překvapit, jaká budou.
Ekonom Jan Švejnar se na programové konferenci vyjádřil v tom smyslu, že ČSSD by měla spolupracovat s lidovci a zelenými, kladl důraz na politický střed. Pokud by se soc. dem. posunula do středu, mezi ní a KSČM by zůstal volný prostor. Myslíte, že by se objevila snaha vyplnit takový prostor na levici něčím novým?
Byl jsem vždy zásadním odpůrcem posunu jakékoliv strany do středu, ať zprava nebo zleva, protože jsem tvrdil, že střed je politické propadliště. Dějiny mi daly za pravdu, protože všechny středové strany skončily katastrofou. Pokud je o vztah mezi levicí a pravicí, domnívám se, že je zapotřebí se vrátit k období, kdy minimálně dvě nejsilnější parlamentní strany dokázaly spolupracovat. To bylo v období 1996, pozor, ne až 1998. 1996 až 2002. Myslím si, že úsilí o dialog těchto dvou stran, nikoliv ovšem o jejich velkou koalici, by mělo být něčím, co by ty nesmiřitelné konflikty mezi levicí a pravicí, které mají často i osobní charakter, poněkud zmírnilo a kanalizovalo tím správným věcným směrem.
Hovořil jste o osobním charakteru konfliktů mezi levicí a pravicí. Nemyslíte, že k vámi zmíněnému řešení, k nalezení dialogu, by byla potřeba určitá personální změna na obou stranách?
Měl jsem výrazné a velmi věcné, nikoliv osobní, konflikty s Václavem Klausem. A přesto to nijak nebránilo tomu, abychom se dohodli a což bylo daleko důležitější, abychom oba dva tyto dohody bezezbytku dodrželi. Jestli politici porušují dohody a porušují dané slovo, tak jsou samozřejmě nedůvěryhodní. Myslím, že je zapotřebí u každého politika z každé strany vycházet z toho, zda je schopen svoje slovo dodržet anebo zda mění názor každých 14 dní.
