„Chci, aby kniha byla osobní výzvou pro Schwarzenberga,“ řekl Polansky. „Pan ministr chápe, že pan Polansky se zřejmě potřebuje zviditelnit, nicméně on se na jeho zviditelňování podílet nebude,“ reagovala Opletalová.

Polansky zmiňuje, že rodiče ministra žádali o to, aby byl tábor postaven blízko jejich sídla, aby mohli jeho osazenstvo používat jako levnou pracovní sílu. Otec Schwarzenberg měl podle listu kontaktovat v této věci ministerstvo vnitra. Schwarzenbergové totiž potřebovali pracovníky na odklizení následků bouře, která v prosinci 1939 zničila 1000 hektarů lesa, napsal týdeník.

Podle Opletalové četl ministr původní vydání knihy. „Už to původní vydání obsahovalo řadu zásadních omylů a falešných informací. Ta informace o táboře Lety, kterou uvádíte, je jen další z nich,“ řekla Opletalová.

Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) týdeníku řekl, že obvinění, která vznesl Polansky, je nutné vzít vážně: „Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí.“

Podle údajů brněnského Muzea romské kultury nařízení o kárných pracovních táborech schválila tehdejší vláda už dva týdny před vznikem protektorátu, tedy začátkem března 1939. Měli se do nich dostat muži, kteří nebyli schopni prokázat zdroj obživy.
Kárné pracovní tábory byly pak otevřeny v srpnu 1940. Vznikly právě v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. První byl určen pro Čechy, druhý pro Moravu. V letském táboře bylo 50 malých dřevěných baráků pro letní ubytování a jeden velký pro zimu. Podle plánů mělo v táboře být 240 vězňů v létě a 80 v zimě. Hodonínský tábor byl větší.
Oba kárné tábory se změnily na sběrné v lednu 1942. Umístěni v nich mohli být lidé, kteří se vzdálili z místa pobytu bez povolení, nepracovali nebo spáchali trestný čin. Cikánské tábory na místech sběrných vznikly v Letech a Hodoníně v srpnu 1942.