Těžko ovšem žádat po obchodech, popřípadě po bankách a jiných finančních institucích, živících se lichvou v mezích zákona, aby vás lákaly slibným sloganem U nás se zadlužíte nejlépe. Vždyť donedávna bylo dokonce nemožné donutit je, aby vám popravdě a přesně prozradily, kolik skutečně i s úroky zaplatíte, a jejich sofistikované smlouvy bývají záměrně formulovány tak, aby co nejvíc mátly.

Kdyby však byla pravda, že jen hlupák může naletět, pak jsme asi jedním z nejhloupějších národů na světě. Tomu nevěřím. Po mém soudu má obrovský počet zadlužených domácností jiné příčiny. Jednak jsme si ještě asi zcela nezvykli na dříve nebývalou skutečnost, že je mnohem více zboží než peněz, jednak zřejmě mnozí z nás podlehli iluzi, že letos vyděláme víc než loni, takže úroky nezabolí.

Nyní však dospíváme k poznání, že letos bude spíš hůře a napřesrok darmo mluvit, takže ta loňská vánoční radost dnes tíží a bude tížit ještě víc. A aby ty pocity byly ještě nepříjemnější, vyčítáme si, že jsme naletěli.

Ti z nás, kdo nakupovali na zdánlivě výhodné úvěry, z nichž se posléze vyklubaly tíživé dluhy, mohou obviňovat klamavou reklamu firem. Všichni pak můžeme obviňovat klamavou reklamu Zemanovy vlády, která přecenila hospodářský růst, založený zejména na růstu spotřeby, a bagatelizovala rostoucí zadluženost státu.

Nerado se to poslouchá lidem, kteří se cítí být chudí a kteří ve srovnání se sousedy v Rakousku nebo Německu objektivně chudí jsou, že si vlastně i při té chudobě žijí nad poměry. Bohužel je to tak. Nad poměry - totiž nad možnosti své ekonomiky - si však žije především stát, a to už začíná nebezpečně zavánět. Zadlužení lidé si z valné části nějak poradí, nějak si to protrpí. Trvalé zadlužování státu hrozí za nějaký čas krachem, který by nás všechny mohl vrhnout do skutečné bídy, v níž už jde o holé přežití.

Jisté však je, že firmám poskytujícím úvěry se klamavá reklama vyplatila, protože i kdyby neměly valný úspěch při vymáhání dluhů, na své si už přišly.

PRÁVO 26. srpna