Tamáš sedí v centrále odpůrců radaru v pražské Bělehradské ulici. V bývalém obchodu se ještě nedávno prodávaly sportovní potřeby. Teď je tam centrála odpůrců radaru, kde hladovkáři už týden žijí. Přes den jsou s nimi další aktivisté. Společně vyřizují e-maily, SMS zprávy, diskutují s příchozími.

Nápoje od příznivců

Tamáš a Bednář zahájili akci minulé úterý. Povolili si pití vody, džusů, kávy a čaje. Mohou sladit. Původně zamýšlenou sklenici mléka denně jim lékaři nedoporučili. Nápoje jim denně přinášejí příznivci.

"Mám vypít čtyři litry tekutin denně. Moc se mi to nedaří,“ konstatuje Tamáš. Na začátku hladovění vážil při výšce 180 centimetrů 56 kilogramů. „V neděli jsem měl 54,5, v pondělí jsem se nevážil. Síly slábnou,“ říká absolvent doktorandského studia kybernetiky na ČVUT.

Druhý Jan, středoškolsky vzdělaný stavař, byl včera odpoledne na lékařské kontrole. Ručička váhy se u něj dosud zastavila na 65 kilogramech. Před týdnem to bylo při výšce180 cm 71 kg.

Ženy stojí při nich

Tamáše v jeho snaze podporuje manželka, Bednáře přítelkyně. První z jmenovaných přiznává, že věta – neblázni a mysli na sebe – už z úst jeho ženy zazněla. Přesto obě stojí za partnery.

Dvojice mají v centrále vyhrazené místo pro spánek, lehátka a karimatky oddělují od zbytku místnosti batikované závěsy. Uvařit čaj, kávu si mohou v malé kuchyňce. „Jen se sprchou je potíž. Je to hodně provizorní. Takže jsem byl už jednou doma a umyl jsem se. Vzal jsem si čisté věci, původně jsem je měl tak na tři čtyři dny,“ líčí Tamáš.

Den začíná hladovkářům probuzením kolem desáté hodiny, kdy se centrum otvírá. Únava je ovšem v posledních dnech zahání do provizorních postelí i přes den. Mají-li síly, snaží se pracovat. Oba totiž podnikají a klienti se zakázkami nečekají. Spát chodí kolem půlnoci.

Lékaře vyděsil tlak

Lékař dorazil během týdne za hladovkáři osobně dvakrát. „Vyděsil ho náš nízký tlak. Já měl 100 na 70, druhý Honza 100 na 80,“ doplňuje Tamáš s tím, že zdravotníci je od hladovění zrazují. Varovali je rovněž, že vše může trvale poškodit jejich zdraví.
Přesto nemají mladí muži jasno, kdy akci skončí. Na dotaz, zda by se v případě ohrožení života bránil lékařskému ošetření, Tamáš odpovídá: „Nedokážu říci, že bych se nebránil. Naším cílem není zemřít, chceme vyvolat jednání. Třeba se něco pohne a my skončíme.“

Tamáš a Bednář si kladou jako podmínku ukončení hladovky splnění jednoho ze tří bodů – ukončit jednání o radaru USA, vypsat o věci referendum nebo zahájit diskusi s veřejností.