Paní místopředsedkyně, vy jste odložila návrh na zrušení poplatků pro novorozence a matky v porodnici, za který jste dlouho bojovala. Uvedla jste, že jste tak učinila pod důrazným a nepříjemným tlakem. Jak takový politický nátlak vypadá?

Já jsem byla od začátku pod tlakem návrh vůbec nepodávat. Když už jsem ho podala, tak na mě tlačili opakovanými výzvami, abych ho stáhla. Říkala jsem: nemám důvod vzít ho zpět, protože tady není žádný jiný zákon. Vy jste se v koalici dohodli, že ho podáte, a až ho podáte a ten můj se stane bezpředmětný, tak ho stáhnu. V úterý se ale sešlo předsednictvo KDU-ČSL, kde mi bylo vysvětleno, že by bylo žádoucí, abych ten návrh stáhla. Já jsem řekla, že to nepřipadá do úvahy, jediné, o čem se dá uvažovat, je návrh odložit to do příštího pléna. Musela jsem se domluvit s kolegy Carbolem, Hovorkou a Kvapilem, kteří to se mnou předkládali a jsou mou oporou. Oni s odložením souhlasili. Tedy souhlasili dřív než já. Najednou jsem se ve snaze vzdorovat tomu tlaku cítila osamocena. Vypadalo by to jako tvrdohlavost. Ono je něco jiného být zásadový a cílevědomý a něco jiného být tvrdohlavý a chtít prosadit něco, co všichni chtějí jinak. Respektuji také, že odpovědnost za naši politiku má předseda strany.

Tlačili na vás z ODS?

Kromě ministra Julínka za mnou nikdo z ODS nepřišel a neřekl – co s tím uděláme. Tlak ODS byl přes vedení KDU-ČSL. Také vystoupení premiéra na našem sjezdu bylo jednoznačným apelem na to, jestli chceme být ve vládě.

Slíbil vám něco Jiří Čunek za váš ústupek? V kuloárech se začalo hned šířit, že vám slíbil vedení komise na přeměnu fakultních nemocnic.

O žádné komisi nevím a nikdo mi nic neslíbil.

A slíbil vám, že bude v koalici prosazovat širší rušení poplatků?

Ano. Již v lednu předsednictvo přijalo usnesení, že chce usilovat o zrušení poplatků pro předškolní děti, důchodce a sociálně slabé skupiny. Podle mého by měly být osvobozeny děti do 18 let.

Vy jste to navrhla na sjezdu, ale delegáti vás nepodpořili.

Jednak jsem to formulovala příliš konkrétně a jednak zapůsobil projev pana premiéra. Tam převládla atmosféra, že chceme zůstat ve vládě. Premiér naléhal na naši odpovědnost a delegáti to vzali až tak, že usnesení, které vypadalo jako tlak na koaliční partnery, neakceptovali.

Není zvláštní, že bojujete proti poplatkům, ačkoliv jste je jako jediná strana měli v programu?

Já jako politik musím zarámovat předvolební program do principů, na kterých KDU-ČSL stojí. A těmi jsou solidarita, podpora rodiny, zdraví a vzdělání. Poplatky ano, ale nikdo neřekl, že musíme zavést všechny poplatky pro všechny lidi. My nemáme v programu napsáno, jestli máme zavádět poplatek za recept či za každou položku.

To jste nevěděli, když jste o tom hlasovali?

Věděli. Považuji za naši velkou chybu, že jsme nedokázali trvat na oddělení zdravotnické části reformy.

Proč? Byli jste oslabeni kauzou vašeho předsedy Čunka?

Bylo to více faktorů, kdy se strana učila žít s novým vedením. Předseda není poslancem, ale senátorem. V té době se učil být předsedou strany, vicepremiérem a ministrem a začal se také vypořádávat se zpochybňováním své osoby. Nechci říci, že to byla jen jeho vina, nechci to na něj svalovat, každý z nás mohl tu situaci korigovat; ale ani jeden to nezvládl. V náš prospěch hovoří to, že jsme s tou zdravotnickou částí do poslední chvíle nepočítali a ani jsme o ní nevěděli. ODS argumentovala tím, že poplatky máme ve volebním programu. My jsme nedokázali včas říci – ano máme, ale potřebujeme čas, abychom si srovnali proporce toho, co zavádíme. Když to řeknu jednoduše: kdybychom měli v té době už zkušeného, silného předsedu, tak ten by to rozeznal a dokázal by říci, tudy ne. Josef Lux by řekl ne.

Celý rozhovor s Michaelou Šojdrovou naleznete v sobotním PRÁVU