Pane ministře, republiková rada Strany zelených vyzvala ministry a poslance, kteří reprezentují SZ, aby hlasovali proti radaru. Považujete se za jednoho z adresátů té výzvy? 

Ano, považuji. Ale jsou situace, kdy ministr – zvláště je-li ministrem zahraničí – musí upřednostnit před přáním své strany to, co považuje za zájem státu.

Neměl by v takovém případě spíš odstoupit?

Podívejte se, já jsem byl sice do své funkce nominován Stranou zelených, ale přece jen nejsem jejím členem. A republiková rada je ve Straně zelených jen poradní orgán. Předsednictvo SZ je stejného názoru jako já: že poslední summit NATO v Bukurešti v podstatě splnil to, co zelení požadovali.

Mám-li říct pravdu, dosáhli jsme dokonce víc, než jsem čekal. Živě si vzpomínám, jak skepticky se tvářila paní ministryně Riceová, když jsem jí poprvé sdělil náš názor, že americký protiraketový systém by se měl v budoucnu propojit s aliančním protiraketovým systémem. No a vidíte – dnes je to oficiální postoj NATO i USA!

Ale není to to, co ve svém stále platném loňském usnesení požadoval sjezd SZ – aby ten radar byl „pod řízením a velením NATO“. A aby mu svou podporu vyjádřila i Evropská unie.

Evropská unie se k tomu nevyjádřila a není v mých silách ji k tomu přimět. Ale jistě jste si všiml, že například z Německa a Norska – tedy těch členských zemí EU, které se zpočátku k základnám v Polsku a u nás stavěly nejkritičtěji – dnes už žádné námitky nezaznívají.

Bude ve smlouvě, kterou se chystáte s Američany podepsat, nějaká zmínka o přítomnosti ruských pozorovatelů na našem území?

Ne. O tom by Rusové museli samozřejmě jednat především s námi – museli by se nás zdvořile zeptati, jestli bychom s tím souhlasili, a když ano, tak v jaké formě. To se doposud nestalo. Čili pokud vůbec k nějakému takovému jednání dojde, bude to až následně a s touto naší smlouvou se Spojenými státy to nemá co dělat.

Američané o tom přece už s Rusy vyjednávají…

Vyjednávat mohou, ale nemohou nic dohodnout za nás a bez nás. Já rozhodně nepřipustím, aby s námi kdokoli zacházel jinak než jako s rovnoprávným partnerem. To jsem už několikrát zdůraznil.


Ano, zdůraznil, ale jak vám to mám věřit, pane ministře, když jsem přesvědčen, že tím, že prosazujete ten radar, jednáte především v americkém zájmu?

S odpuštěním, pane redaktore, já jsem hluboce přesvědčen, že hájím životní zájem České republiky! Naším životním zájmem je, aby celá evropská pevnina byla v budoucnu chráněna před raketami.

V tom, že hrozba raketového útoku na Evropu – a nebezpečí proliferace zbraní hromadného ničení – stoupá, se shodují všichni; jistě víte, že už před šesti lety k tomuto závěru dospěl summit NATO v Praze.   


 

Premiér Topolánek, vicepremiér Vondra i vy jste dlouho potřebu toho radaru zdůvodňovali údajnou hrozbou útoku ze severní Koreje a z Íránu. V poslední době ale už o těch dvou bubácích nemluvíte. Tak před kým nás chcete chránit?

Írán rozhodně ze zřetele nepouštíme, nedávno tam vyvinuli novou raketu… Ale zemí, které už teď mají vyspělé technologie nebo je budou míti v blízké budoucnosti – a u nichž nemáme záruku, že těch technologií budou využívat jen pro mírové účely –, je přece celá řada. 

Můžete je vyjmenovat?

Ne, to neudělám. Ale podívejte se na mapu, určitě sám přijdete na to, které země to jsou a proč je užitečné ten radar tady mít. 


Já chápu, že to bude užitečné pro Spojené státy – jako součást systému, který jim zajistí globální nadvládu. A jako dobrý kšeft pro řadu jejich firem.

Pane redaktore, v moderních dějinách byly dva okamžiky, kdy Spojené státy snad mohly uvažovat o získání toho, čemu říkáte globální nadvláda: těsně po druhé světové válce, kdy měly monopol na jaderné zbraně, a pak možná ještě začátkem devadesátých let, když se rozpadl Sovětský svaz. Teď je zcela jiná situace.

A pokud jde o ty obchodní zájmy…
Samozřejmě, kdykoli si koupíte nějakou zbraň, ať už samopal nebo raketu, tak na tom vydělá nějaká zbrojařská firma. Ale pokud si myslíte, že toto je hlavní motiv Američanů, proč u nás chtějí ten radar postavit, tak se určitě mýlíte.

Neděláte si, pane ministře, hlavu s tím, že velká většina občanů České republiky ten radar nechce?

Podle ústavního pořádku České republiky schvaluje mezinárodní smlouvy parlament. Čili já si v této chvíli musím dělat hlavu hlavně s tím, abych o potřebě toho radaru přesvědčil většinu poslanců a senátorů. 

Říkáte, že na veřejné mínění se můžete klidně vykašlat?

Ne, prosím, nic takového neříkám! Ujišťuji vás, že i nadále budu usilovně pracovat na tom, abych naše občany přesvědčil, že ten radar je smysluplný. A doufám, že se mi to nakonec podaří.

Čím je chcete přesvědčit, když jste je nepřesvědčil za celý poslední rok?

To ještě úplně nevím, protože jsem se zatím na to plně nesoustředil.


Dobře, tak ještě poslední otázka k tomuhle tématu. Co si myslíte o požadavku některých armádních činitelů, aby si ČR před podpisem té smlouvy o radaru řekla Spojeným státům o dvě vojenská transportní letadla typu Hercules a o pomoc při modernizaci naší protivzdušné obrany?

Myslím, že to není aktuální záležitost. My bychom samozřejmě výhledově přivítali, kdyby nám Američané pomohli s modernizací naší výzbroje, ale to nijak nesouvisí s tím radarem. 

Celý rozhovor s ministrem zahraničí najdete v sobotním deníku Právo.