„Zvažoval jsem všechny alternativy svého dalšího působení. V této fázi jít do Senátu nebo se politicky angažovat v rámci nějakého subjektu není jak pro mě, tak pro českou společnost to nejlepší,“ sdělil Švejnar.

„Senátorem nebudu, ale budu nadále velmi aktivní ve veřejném životě, V současnosti zvažuji možnost založení nezávislého think-tanku, tedy jakéhosi mozkového trustu, instituce, která by v Česku využívala nejlepších poznatků v klíčových oblastech,“ dodal Švejnar.

Podle svých slov tak chce vyvolat aktivní diskusi mezi odborníky a politiky i mezi širokou veřejností v krajích a městech. „Cílem bude zlepšení hospodářské a sociální politiky u nás,“ podotkl pro Právo.

Nezávislí nejsou vždy úspěšní

Švejnara k rozhodnutí zaměřit svoje budoucí aktivity jinam než do Parlamentu vedlo i poznání, že nezávislí senátoři své záměry ne vždy prosadili. „Je to dáno nikoli jejich neschopností,“ řekl Švejnar, „ale koncipováním fungování Senátu.

Člověk nesmí očekávat, že uspěje jako jednotlivec, že dosáhne nějakých obrovských výsledků. Je to spíše běh na dlouhou trať, kdy senátoři mohou ovlivnit dění spíše jako skupina“.

Švejnar předpokládá že se mu podaří vzbudit debatu, která nebude zpolitizovaná, ale má zpětně velký vliv na politickou scénu. „Otázka je, zda majetní lidé jsou připraveni něco takového podpořit, aby mohla vzniknout instituce nezávislá, zda by se do tohoto projektu zapojila široká elita národa a zda by to mělo odezvu mezi občany. To chci nyní prozkoumat,“ dodal Švejnar. Ten už v 90. letech založil vzdělávací instituci CERGE.

Rozhovor s Janem Švejnarem
Chci svůj kredit a čas nyní věnovat pokusu vytvořit zde jakýsi nadstranický „think thank“, tedy nepolitickou instituci, v níž by se koncentrovali chytří a schopní lidé z řady různých oborů. Instituci, která by shromažďovala a využívala nejlepší poznatky, které v dané oblasti – ekonomiky, politiky, zdravotnictví a dalších – existují ve světě," říká i svých plámech v Česku bývalý kandidát na prezidenta Jan Švejnar
Myslíte, že v Česku bude o něco podobného vůbec zájem?

Proto chci nejdříve zjistit, zda jsme připraveni něco takového založit a mimo jiné také to, zda majetní lidé jsou připraveni něco takového podpořit, aby tato instituce byla skutečně nezávislá a aby jejím prvním úkolem nemusela být permanentní starost, zda budou peníze na papíry do kopírky. Je třeba prodiskutovat, zda by se do takového projektu skutečně zapojila široká elita národa a zda by činnost této instituce měla odezvu mezi občany.

Takové instituce, kde je na široké úrovni vedena otevřená diskuse o závažných problémech a které nejsou zpolitizované, avšak mají zpětně velký vliv na politickou scénu, jsou běžné ve společnostech, které vzkvétají ekonomicky i společensky. Uvidíme, zda jsme už na něco podobného dozráli.

Jak se potom díváte na českou realitu, v níž o tom, jaké budeme příští rok platit daně, rozhodne, zda se podaří přemluvit několik rebelujících poslanců uvnitř ODS?
Debaty o daních by měly být vždy provázeny širokou debatou a analýzou, která by propočítala dopady všech změn. Včetně analýzy vztahu daňových změn k programům politických stran. Současně ale musí politici vysvětlit a zdůvodnit negativní i pozitivní dopady změn na jednotlivé skupiny občanů. V Česku ale kvalitní komunikace mezi politiky a občany dosti citelně chybí.
Opozice ve Sněmovně zatím všechny vládní reformy odmítá. To je legitimní a k opozici to jistě patří. Trochu ale nerozumím tomu, když opoziční lídři současně říkají : reformy ano, ale výhodné pro všechny. Co je podle vás reforma výhodná pro všechny?
My dnes těžce zápasíme se situací, že probíhající reformy mají okamžité negativní dopady na střední a chudší vrstvy. Tyhle dopady jsou jasně viditelné, mluví se o nich. Možná opatření, která by negativní dopady reforem kompenzovala, buď nebyla uskutečněna, nebo jen částečně, nebo se o nich prostě nemluví. To trochu vadí při rozlišování toho, co je populismus, co je legitimní přetahování o voliče a co jsou dobře konstruované a připravené alternativní návrhy reforem, v nichž jsou precizně uvedeny negativní dopady, ale i pozitivní dopady na obyvatele.
Nebylo by lepší, kdyby se opozice podílela na přípravě reforem, byť třeba kritickými připomínkami?
To je záležitostí volební strategie. Úspěšná opozice posiluje svoji věrohodnost v tom, že přizná, že některé reformní kroky jsou potřebné. Ale ke každému vládnímu návrhu má vlastní konkrétní protinávrhy a příklady, jak by to dělala lépe.