Důkazy, že by se oba v akci angažovali, detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) ani po dvouměsíčním šetření nenašli. „Nic se neprokázalo. Pokud by to byla pravda, tak by šlo nejspíš o trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji, ale důkazy chybí,“ řekl k tomu Právu zdroj z prostředí bezpečnostních složek, obeznámený s průběhem šetření.

Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták se k výsledkům vyšetřování odmítl vyjádřit. „Můžeme pouze potvrdit, že jsme šetření ukončili a jeho výsledky jsme předali státnímu zastupitelství,“ řekl k tomu bez dalších podrobností Hanták.

Randák, který stejně jako Dimun jakoukoli spojitost s únikem nahrávky od počátku odmítal, Právu řekl, že nejnovější závěry policistů vítá. „Pan premiér by si měl příště dobře rozmyslet, co říká, když někoho veřejně obviňuje,“ uvedl bývalý šéf českých špiónů.

Žalobce teď chce důkazy po BIS

Jeho očištění ale nemusí být definitivní, státní zástupce se totiž chce podle informací Práva nyní obrátit ještě na kontrarozvědku, tedy Bezpečnostní informační službu (BIS), aby poskytla poznatky, které ke kauze má. Vypovídat by k tomu měl přímo ředitel této tajné služby Jiří Lang.

Informace z BIS by přitom mohly být pro vyšetřování zásadní, protože právě o ně se premiér Mirek Topolánek (ODS) v půlce února opíral, když na Randáka a Dimuna ukázal prstem. A i když teď policie přiznává, že má prázdné ruce, premiér si za svým tvrzením stojí.

„Vycházel jsem z informací, které jsem obdržel z bezpečnostních složek. O účasti pánů Randáka a Dimuna v celé věci není pochyb, nicméně otázka trestněprávní odpovědnosti není v mé kompetenci,“ vzkázal premiér po své mluvčí Janě Bartošové.

BIS se za Topolánka již před časem jasně postavila s tím, že premiér velmi dobře ví, o čem mluví. Zpravodajci si jsou svými informacemi jisti, podle zdrojů Práva z prostředí tajných služeb totiž mají pohyb inkriminovaného DVD kompletně zadokumentovaný.

Odposlechy zpravodajců policie nesmí využívat

Informace od BIS by byly cenné i pro Inspekci ministra vnitra, stejně jako pro vnitřní inspekci rozvědky, tedy Útvaru pro zahraniční styky a informace. Ty totiž stále prověřují, jakou roli v příběhu sehráli jeho další dva klíčoví představitelé: policista Jiří Dvořák z Útvaru zvláštních činností a vysoký důstojník rozvědky a bývalý Randákův podřízený Petr Bakeš.

Ten měl na pokyn svého někdejšího šéfa od policisty video vyzvednout. Oba čelí podezření z trestného činu zneužití pravomocí veřejného činitele, protože pro nakládání s videonahrávkou neměli podle všeho žádný zákonný důvod.

Ve využitelnosti případných důkazů od BIS je ovšem háček. Pokud by kontrarozvědka svoje tvrzení opírala např. o odposlechy telefonních hovorů, byly by vyšetřovatelům nejspíš k ničemu. Ústavní soud totiž nedávno rozhodl, že odposlechy pořízené zpravodajskými službami nesmí policie při odhalování trestné činnosti volně využívat.

„Trestní stíhání nelze opírat o důkaz získaný odposlechem, u něhož orgány činné v trestním řízení nemohly ověřit a dokumentačně podložit, že byl proveden v souladu s trestním řádem,“ konstatovala před měsícem soudkyně Eliška Wagnerová.