"Paní Pezoldová tvrdí, že Lex Schwarzenberg byl protiústavní už v době svého vzniku v roce 1947,“ říká mluvčí Ústavního soudu Michal Spáčil.

"Opakují se tytéž skutečnosti, které byly předmětem i předcházejících řízení. Argumenty jsou pořád stejné,“ říká advokátka Hana Bachrachová, která Pezoldovou zastupuje. "I soudci v provoinstančních a druhoinstančních rozsudcích uznávají, že zákon byl jednak unikátem, jednak nebyl spravedlivý,“ dodává advokátka.

Ústavní soud se k jádru problému za 12 let ještě nedostal

Problém je v tom, že k meritu věci, tedy rozhodnutí o ústavnosti či neústavnosti zákona 143/1947, se soudci ÚS nikdy nedostali, ačkoli dědička své návrhy posílá vytrvale od roku 1996.

"S žádným doposud neuspěla. Sedm soud odmítl, osmý zastavil, vesměs pro nepřípustnost návrhu,“ říká mluvčí ÚS Spáčil. Poslední podání se v rozpisu plenárních věcí objevilo 14. ledna.

Tzv. Lex Schwarzenberg je přitom bez ohledu na výsledek sporu už dnes historickým dokladem, jak hluboko klesla právní kultura v poválečném Československu.

"Nevím o jiném zákonu, který by jmenovitě zabavoval jednotlivcům majetek,“ říká advokát Aleš Pejchal, který zastupoval řadu klientů v restitučních kauzách.

"Normální praxe byla taková, že k veškerým znárodňovacím dekretům z roku 1945 vycházela prováděcí vyhláška ministra a teprve v ní byly konkrétně uváděny jednotlivé podniky a vlastníci, kterým se znárodňovalo,“ dodává právník.

Ani Němec, ani kolaborant

Pro tehdejší vládu byl Lex Schwarzenberg jakýmsi právním oslím můstkem. Benešovy dekrety umožňovaly od roku 1945 bez potíží zabavovat majetek "Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců“.

Také majetek Schwarzenbergů, do něhož spadaly i zámky Hluboká, Český Krumlov, Třeboň, Zlatá Koruna, Schwarzenberský palác na Hradčanech a bezpočet dalších budov a pozemků, začal být konfiskován už v říjnu tohoto roku na základě dekretů.

Jenže rodina se odvolala a věc byla pro ni na dobré cestě. Kromě českého občanství se díky řadě svědectví podařilo prokázat i vlastenecké postoje Adolfa Schwarzenberga z období okupace.

Problém s vyvlastněním nepřijatelně velkého jmění tak vyřešil definitivně speciální zákon schválený v červenci 1947 Národním shromážděním, jímž k 13. srpnu téhož roku veškerý majetek Josefa Adolfa, Jana a Adolfa Schwarzenbergů prostě "přechází na zemi českou“.

Kromě prezidenta Edvarda Beneše a premiéra Klementa Gottwalda jsou pod zákonem podepsáni i všichni tehdejší ministři včetně Jana Masaryka, který se po válce Adolfa Schwarzenberga zastal jako „vášnivého antinacisty“, který podporoval odboj.

Dvě zbabrané konfiskace

Kromě samotného zákona 143/1947 napadá dědička u Ústavního soudu také loňský verdikt Nejvyššího správního soudu (NSS). Problém je ve zmíněném odvolání Schwarzenbergů proti původní konfiskaci z roku 1945. Podle Pezoldové o něm dodnes nikdo nerozhodl.

NSS v listopadu odmítl žalobu s tím, že konfiskaci zarazil v roce 1947 Zemský národní výbor přípisem rozeslaným okresním národním výborům, aby zabavování majetku zarazily, protože byl schválen zvláštní zákon, jímž se bude Schwarzenbergům znárodňovat. To ale podle Pezoldové není žádné zákonné rozhodnutí o zastavení konfiskace.

„To by znamenalo akt naprosté zvůle tehdejších orgánů státní správy, které by mohly ukončit jakékoli správní řízení bez toho, aby informovaly účastníky. Takový postup byl v rozporu s tehdy platnými předpisy i běžnou praxí,“ argumentuje dědička u Ústavního soudu.

Podle mluvčího Spáčila jde o docela silný argument.

Další čekání

Podle Spáčila se Ústavní soud k projednání návrhu hned tak nedostane. "Pro nás je to čerstvá věc, pokud nebude návrh odmítnut a Ústavní soud se jím bude věcně zabývat, musel by nejprve požádat o vyjádření Senát a Poslaneckou sněmovnu, a lhůty v tomto případě nejsou nijak krátké. Určitě by to bylo na hodně dlouhé lokte,“ říká Spáčil.