Článek
Už máte jasno, kdy se sejdete s Martinem Bursíkem?
Zatím nevím, stále komunikuji s okolím pouze e-mailem. Navíc mám pocit, že všechno, co jsem chtěla říci, jsem už řekla. Ani nevím, co ode mě vlastně on bude chtít slyšet a co mám chtít slyšet od něho já.
Omluvil se vám kromě toho momentu, kdy vás žádal o vymazání onoho vulgárního e-mailu, který vám poslal omylem?
Ne, neomluvil. My jsme spolu ještě nemluvili. Ono to přece jen chce osobní kontakt.
Přemýšlela jste, jak může vaše spolupráce dál fungovat?
Já si spolupráci s ním představit dovedu. To, že asi nebudeme kamarádi, je zřejmé. Ale to neznamená, že bychom nemohli spolupracovat jako kolegové v klubu. Přece z toho nebudeme dělat třetí světovou válku. Já mám teď žebříček hodnot srovnaný trochu jinak. Víte, v nemocnici jde čas odlišně. Tam se zachraňují životy a my tady vedeme takové divné války.
Co říkáte tomu, že vás Kateřina Jacques přesunula do opozičního tábora, když řekla, že se tak s kolegyní Věrou Jakubkovou chováte?
To by mi musela říci, v čem to tak vidí. V tom, že jsem jednou hlasovala jinak než klub a to bylo o rozpočtovém určení daní, které rozporovala i naše tehdejší ministryně Dana Kuchtová ve vládě, a já svůj postoj avizovala kolegům v klubu dopředu? Mám pocit, že jsme se dostali do podezíravé atmosféry, že každý, kdo něco udělá, je hned opozicí. Myslím si, že to jsou jen názorové proudy a ne černé můry.
Já se v opozici rozhodně nevidím. A nevidím ani žádnou velkou opozici ve straně. To je jen názorový proud, který má představu, že bychom měli směřovat jinam, než směřujeme. To je ale podle mě na místě v každé straně. Všichni nemohou myslet stejně a nemohou mít na všechno stejný názor.
