Nerovnováha těchto cifer rozhodně nutí k zamyšlení, které by ale nemělo sklouznout ke zjednodušujícímu klišé typu "nemůžeme žít na dluh našich dětí". I v ekonomice málo vzdělaná osoba totiž ví, že je rozdíl, co si za půjčené peníze pořídím a že z toho mohou mít užitek i mé děti. Například když si postavil na "dluh" dědeček slušný dům, tak v něm ještě dnes mohou pěkně bydlet i jeho vnuci.

Totéž platí i dnes a platí to nejen pro "dům", ale všechny investice státu či jednotlivců, které mají trvalejší hodnotu a jejich užívání zvyšuje kvalitu života. A jsme u základní otázky. Co by mělo být prioritou pro skutečného politika a národohospodáře? Mají mu především sedět účetní knihy, nebo jeho úsilí by mělo směřovat k tomu, aby se většině současníků zlepšila kvalita života? Jsem přesvědčen, že politici musí neustále hledat cesty, jak většině spoluobčanů zlepšovat kvalitu života. Abychom se mohli ze života radovat, musíme být předně zdraví. Zdraví úzce souvisí s úrovní zdravotnictví, s čistotou životního prostředí, s kvalitou stravy a životním stylem. Promyšlené a trvalé investice do těchto položek tedy jednoznačně a dlouhodobě zlepšují kvalitu života prakticky všech lidí.

Podíváme-li se na to optikou reformy veřejných rozpočtů, můžeme jen smutně pokrčit rameny, že zde spíše než s investicemi jsme konfrontováni se škrty. Kvalita života se odvíjí i od pocitu bezpečí, spravedlnosti, dodržování lidských práv a svobod. Nad kvalitou a rychlostí českých soudů se marně hořekuje roky. Z lidských práv a svobod nám státní byrokracie potichounku a pomalinku uždibuje kousíček za kousíčkem a jak pavouk nás oplétá stovkami nesmyslných předpisů, které naši kvalitu života jen zhoršují.

Policistům se má sice výrazně přidat, což je nepochybně dobře, ale nikdo se moc nestará o jejich přístup k práci. Při uloupení vašeho vozu, vykradení bytu, napadení na ulici se setkáte mnohdy s nezájmem a laxním konstatováním, že pachatele nejspíš nechytnou. Kvalita života je závislá i na tom, v jakém prostředí žijete. Jde především o váš byt a útulnost čtvrti či města, kde se nachází. Reforma peníze lidem z peněženek odčerpá, tudíž vláda nepomůže k rychlému zlepšování kvality našeho bydlení, ale připraví nás i o část prostředků, které bychom do něho mohli vložit my sami. Kvalita života je zásadněji závislá na tom, jakou práci děláme.

Reforma přidusí živnostníky a nejspíše sníží i hospodářský růst škrty v investicích a pomalým růstem platů, tudíž vzroste nezaměstnanost a poklesne kupní síla obyvatel. Kvalita života je pro mnoho lidí spojena i se základními sociálními jistotami. Když vážně onemocním či zestárnu, bude mně umožněn důstojný život? I zde reforma rozhodně v současné podobě nic lepšího bezmocným nepřinese a s těmi, co sociální systémy zneužívají, si reforma poradit nechce. Kvalita života je velmi závislá na vzdělání, nehledě k tomu, že to je i velká investice do naší budoucnosti. Jak současné děti vzděláme, tak se budeme za dvacet či třicet let mít my sami.

Reformisté věří, tak jako středověcí felčaři, že pustit žilou chudokrevnému je to nejlepší, co pro něho můžete udělat. Většina takto ošetřených pacientů záhy zemřela, naše školství to určitě vydrží, ale ty výsledky. Kvalita života mnoha lidí je navázána na kulturu prostředí a na jeho infrastrukturu. Ani zde nevidím prioritu reformy, jen škrty. Tak nám mnohé památky třeba spadnou a bude po problému, hlavně že jsme se nezadlužili.

Silnice máme v takovém stavu, že se na nich pozabíjí několikanásobně více lidí než v jiných evropských státech. Nekonečné hady aut se nám pomalu pasírují přes vesnice a města, protože nemáme slušnou dálniční síť. Podle vlády asi o nic důležitého nejde. Pár stovek lidí prostě umře a pár desítek tisíc denně inhaluje toxické zplodiny, prach a šílí z hluku. Nehledě k tom, že jen blázen by investoval do míst, kam dnes slušně nedojedete. Co na to vláda? Nebude přece zadlužovat naše děti . . .

PRÁVO 16. srpna 2003