Vedoucí tiskového odboru Hradu Petr Hájek Právu sdělil, že dosud prezident o žádných jménech nerozhodl a "pravděpodobně do konce srpna v této věci nelze očekávat nic nového".

Mezi právnickou veřejností nicméně koluje řada tipů na osobnosti, které by si zasloužily talár ústavního soudce. "Měli by to být lidé, za nimiž je nejen právnická praxe, ale také jistý vklad do právní teorie a publikační zázemí, což se o všech Klausových kandidátech rozhodně říci nedá," uvedl pro Právo jeden z pražských advokátů, který si nepřál být zveřejněn.

Mezi ty, jejichž jména jsou skloňována v odborných kruzích, patří bývalý předseda České advokátní komory Karel Čermák. Ten Právu potvrdil, že podobné hlasy už slyšel. "Nešlo však o žádné oficiální oslovení. A pokud bych snad nabídku dostal, odmítl bych ji," řekl Čermák bez bližšího vysvětlení. I on soudí, že pro ústavního soudce je nezbytný "nadhled, schopnost interpretace pozitivního práva z hlediska filozofických, světonázorových zásad". Uznal, že právě u obhájců je poněkud obtížnější tento požadavek naplnit, neboť "advokát slouží svému klientovi a v zásadě je vždy spíše pozitivním právníkem".

Hrad má zásobu mezi poradci

Ke kandidátům by mohl patřit išéf katedry ústavního práva z Právnické fakulty Masarykovy univerzity Jan Filip. Ten však Právu řekl, že ho nikdo neoslovil. "Skutečně jsem nedostal žádnou nabídku na tuto funkci," sdělil. Přitom Filip je vedle neúspěšného kandidáta Pavlíčka jedním ze dvou profesorů ústavního práva v České republice.

Podobně nabízejícím se jménem je vedoucí katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty UK Aleš Gerloch, který je zároveň úspěšným advokátem s opakovanou zkušeností při zastupování stěžovatelů před Ústavním soudem.

Jako o výrazné osobnosti z advokátního prostředí se hovoří i o právníkovi Martinu Šolcovi. Vzhledem k tomu, že tři z dosud navržených ústavních soudců - Balaš, Pavlíček a Pejchal - byli zároveň členy Klausova konzultativního právního orgánu, nelze vyloučit prezidentovo zaměření na jeho další členy.

V této souvislosti je zajímavé, že při červencovém sezení přibyly do tohoto poradního týmu další osobnosti: ústavní právník a pedagog Jaroslav Kuba, profesor z PF Masarykovy univerzity Ivo Telec, pražský advokát Miroslav Zámiška a praktik ze světa diplomacie a ekonomiky Petr Greger z Evropsko-českého fora.

Riskne Hrad další blamáž?

Prezident se bude muset také rozhodnout, zda půjde do další bitvy se senátory a vrátí se k již navrženým jménům, nebo zaloví v dosud nezkalených vodách. Jenže i tam může narazit. Ukazuje se totiž, že pro senátory jsou nejpřijatelnější jejich kolegové - politici. Klausovi schválili Miloslava Výborného, Pavla Rychetského i Dagmar Lastoveckou. Nic neměli ani proti dosavadním ústavním soudcům - Vojenu Güttlerovi a Pavlu Holländrovi.

Zajímavé je, že zatímco u Rychetského a Holländra jejich komunistická minulost výrazně nevadila, pro Pavlíčka se stala nepřekonatelnou překážkou. Přitom mezi právními odborníky s nadstandardně výraznou vysokoškolskou, vědeckou či advokátní praxí nad čtyřicet let je značný počet bývalých členů předlistopadové či předsrpnové KSČ.

Hájek: Senát se chová neústavně

Prezidentův mluvčí Petr Hájek případ profesora Pavlíčka v rozhovoru s Právem dokonce označil za výraz absurdity, jakobínských poměrů a malosti, za zjednodušující, bulvární definici nesmírně složité minulosti.

"A dovolím si i jedno, i když docela věcné popíchnutí. Senát na jednu stranu odmítl ctihodného muže kvůli jeho někdejšímu adolescentnímu členství v komunistické straně, ale týž Senát bez mrknutí oka zvolil svým předsedou, čili druhým nejvyšším ústavním činitelem, člověka, který má stejnou minulost," shrnul Hájek.

Senátní vzbouření po znovunavržení advokáta Pejchala zhodnotil šéf Klausova tiskového odboru jako protiústavní počínání. "Senát se chce vlámat do ústavy, která jasně říká, že ústavní soudce prezident navrhuje, Senát schvaluje a prezident jmenuje. Všeobecný postoj senátorů a jmenovitě pana předsedy Pitharta, že by bylo vhodné před jmenováním ústavních soudců prezidentovy nominace nejprve projednávat, znamená, že Senát by si chtěl uzurpovat nárok navrhovat nebo spolupracovat na návrhu, což je přímo protiústavní," konstatoval Hájek.

Podle něj jde o výraz českého zvyku, že je třeba si o věcech pobesedovat a pak se nějak dohodnout, na což ale "ústava fakt nemyslí".

Jak ale vysvětlil předseda Senátu v pondělním Právu, v dopise prezidentovi, jímž na jaře žádal o schůzku, "jsem výslovně zdůraznil, že by se naše porada neměla týkat žádných konkrétních osob, neboť jejich výběr je jeho doménou, ale že by se mělo jednat o účelnosti postupů, které by co možná vyloučily, že místa soudců zůstanou neobsazena".