Langer, který o soudcovský talár usiluje už tři roky a nyní pracuje u bavorského ministerstva spravedlnosti, se s tím ani teď nehodlá smířit. „Až mi to rozhodnutí bude doručeno, tak se budu opět bránit soudní cestou. Zajímaly by mě důvody mého nejmenování. Podle mého názoru totiž žádné zákonné důvody neexistují,“ neskrýval zklamání ve své reakci pro Právo Langer.

Mluvčí Hradu Petr Hájek tvrdí, že prezident neměl jinou možnost. „Výrok městského soudu mu neumožňuje rozhodnout se jinak, neboť by hrozilo nebezpečí, že poruší Ústavu a vytvoří precedens, který by měl zásadní ústavní důsledky pro všechna budoucí jmenování, která Ústava prezidentu republiky předepisuje,“ uvedl Hájek.

Prezidenta nutit nelze
„Rozhodnout jinak by znamenalo, že jmenování do ústavních funkcí lze na prezidentovi soudně vynutit a že jeho jmenovací pravomoci jsou přezkoumatelné ve správním řízení, což je v rozporu s tím, co deklaruje Ústava,“ pokračoval Hájek.

Spor mezi Klausem a Langrem začal v březnu 2005, kdy ho prezident stejně jako ještě několik dalších čekatelů odmítl jmenovat kvůli nízkému věku. Langer jako jediný svůj boj nevzdal a dodnes se narozdíl od ostatních soudcem nestal.

Loni se za něj postavil pražský městský soud. Klausovi nařídil, že musí o Langrovi rozhodnout do půl roku a případné další odmítnutí konkrétně zdůvodnit. Klausovi se verdikt nelíbil, proto podal k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) kasační stížnost.

Ta však nemá odkladný účinek. Ze středečního vyjádření Hájka vyplývá, že pokud by prezident neuspěl ani u NSS, obrátil by se na Ústavní soud.