Jednou z důležitých oblastí je osobní postoj k této problematice, a zde mě při představě Klause či Zemana na Hradě jímá hrůza (pravda, ani Václav Havel nebyl - na rozdíl od tatíčka Masaryka - žádným aktivním propagátorem ženských práv, ale byl natolik kultivovaný, že by toto téma v intelektuální debatě nepochybně neodmítl a určitě by se mu nevysmál).

Miloš Zeman sice využíval vlivu sociálnědemokratických žen, když se mu to hodilo, ale jinak se již na tomto poli stihl historicky znemožnit, když za čtyři roky svého premiérství nedokázal najít ani jednu odbornici hodnou stát se v jeho vládě ministryní. A pro Václava Klause (ostatně jako pro celou ODS) žádné otázky rovnosti mezi oběma pohlavími neexistují. U Jaroslavy Moserové by distancování se od této problematiky hrozit nemělo. Ne proto, že je žena, neboť to samo o sobě není zárukou ničeho, ale proto, že se zúčastnila několika prestižních celosvětových akcí, takže je jednou z mála českých političek, která ví, o co se jedná.

Dalším kladem by mohla být změna v používání českého jazyka. V současnosti se pro prestižní funkce s neuvěřitelnou důsledností používá mužský rod, bez ohledu na to, kdo je vykonává - jako by ženy na takových místech neměly co dělat (také o Moserové se většinou píše jako o "kandidátovi na prezidenta"). Čeština má ale i rod ženský, a bude-li se používat stále jen v souvislosti s určitými povoláními, bude stále ovlivňovat naše podvědomí v tom směru, že co souvisí s muži, je důležitější a lepší (slyšeli jste snad někdy muže pracujícího ve školství říci o sobě "pracuji jako učitelka"?).

Věřím, že Moserová jako překladatelka má natolik vyvinutý smysl pro češtinu, že by o sobě nevydržela čtyři roky mluvit v mužském rodě. Nezanedbatelným pozitivem dámy na Hradě by také bylo, že české děti by vyrůstaly v přesvědčení, že žena jako hlava státu a vrchní velitelka ozbrojených sil je něco naprosto normálního, takže by pak v dospělosti spíše posuzovaly lidi podle individuálních schopností, a ne automaticky podle příslušnosti k jednomu či druhému pohlaví. Některé změny by ovšem zřejmě byly technicky komplikovanější a řadě lidí by nešly pod nos. Tak například co s pisoárem na prezidentské toaletě...?

PRÁVO 23. ledna 2003