V případě čtvrtého odmítnutého - Aleše Pejchala - šlo o zvláštní věc. Kolovaly fámy, že senátoři KDU-ČSL vázali svou podporu Pavlu Rychetskému na odmítnutí Pejchalovy kandidatury sociálními demokraty. Abstraktní důvody, které senátor Šula (KDU-ČSL) na stránkách Práva uváděl proti opakování návrhu na nové jednání v této věci, se přesvědčivé nejevily. Proti Pejchalovi totiž nebyly uvedeny žádné námitky, takže odmítavé stanovisko většiny senátorů je pro občany nepochopitelné.

Psal jsem už, že by bylo dobré, kdyby při jednání o významných personálních otázkách bylo zřejmé stanovisko senátorských klubů. Jednotliví senátoři se sice mohou v tajném hlasování rozhodnout, jak uznají za vhodné, ale pro veřejnost je takové stanovisko klubu, ať už kladné, nebo záporné, závažným politickým sdělením. Podle něj může pak také senátory posuzovat. Ti nejsou žádnými soukromými osobami a občané mají právo vědět, proč se rozhodují tak a ne jinak.

Musím říct, že jsem byl nepříjemně překvapen stanoviskem senátora Jana Rumla. Ten odmítavý postoj ke kandidatuře Václava Pavlíčka odůvodnil slovy, že "zasvětil valnou část svého profesního života obhajobě komunistických ideálů". Není to fér, protože Václav Pavlíček v polovině svého života byl na začátku normalizace v roce 1969 nucen opustit akademickou dráhu a mohl se k ní vrátit až po 17. listopadu 1989. Byl vyřazen z normálního života obdobně jako Jan Ruml.

Že je Pavlíček významným odborníkem v oblasti ústavního práva, to mu asi upřít nelze. Rumlovi zřejmě vadí Pavlíčkovy postoje k odsunu německého obyvatelstva a jeho důsledná obhajoba dekretů prezidenta republiky. Zřejmě se však Rumlovi jevilo vhodnější vzít si za záminku prokomunistické Pavlíčkovo působení.

Kdyby senátor Ruml namítl poměrně vysoký věk kandidáta - Václavu Pavlíčkovi je 69 let - pak by mohl tento argument vyznít přesvědčivěji. Rumlovo a předtím Kroupovo odůvodnění záporného postoje k Pavlíčkovi se mi jeví nedůstojné členů tak významného ústavního orgánu, jako je Senát.

Obměňování tak velkého počtu US je jednorázovou záležitostí, jež se opakuje vždy po dlouhé době - soudci jsou jmenováni na deset let - proto nebyla vypracována žádná přesnější pravidla pro jejich navrhování. Veřejnosti není známo, kdo všechno a podle jakých kriterií se mezi prezidentem navrhované kandidáty dostal. Připomínám tuto věc proto, že je v zájmu důvěryhodnosti všech ústavních institucí, aby jejich jednání bylo průhledné a jasné. V tomto směru by jednání Senátu o nové kandidatuře Aleše Pejchala mohlo rozptýlit pochybnosti a přispět k důvěryhodnosti této komory ve veřejnosti.

Právo 9. července 2003