Proč odcházíte?

Z několika důvodů. Stal jsem se tatínkem vloni na jaře a chtěl bych vít více s rodinou. Pak si také myslím, že se mohu lépe uplatnit v komunální politice, kde člověk vidí některé výsledky své práce, což v centrálním aparátu je velmi obtížné.

Jak se vám pracovalo s Jiřím Čunkem?

Převážně dobře.

Podepsala se ta jeho údajná korupční kauza na tom, jak ministerstvo vedl?

V počátečních měsících úřadování to neměl lehké, připomínal štvanou zvěř ze strany médií. To možná mohlo v některých případech působit rušivě, na druhou stranu je potřeba říct, že Čunek je neuvěřitelný dříč a veškerou svou práci vedl například po nocích. Nebylo výjimkou, že se tady ještě ve dvě ve tři ráno pracovalo.

Má Jiří Čunek stále vliv na chod ministerstva, nějak ho přes své náměstky řídí?

Takovou zkušenost nemám, ale pokud tomu tak je, a to já nevím, tak bych pro to měl pochopení. Tady byl odveden mimořádný kus práce například vůči Evropě a jsem i lidsky zvědavý na to, jak ty věci setrvačností dobíhají. Za druhé je předsedou KDU-ČSL a proto je důležité, aby ta témata, za která byl jako ministr zodpovědný, běžela dál. Dokážu si představit, že s náměstky za jeho stranu komunikuje. Že by ale řídil ministerstvo, tomu tak není.

Dával vám po rezignaci osobně pokyny?

Ne.

Chodil Jiří Čunek po rezignaci často na ministerstvo?

Od rezignace jsem ho neviděl. Může to být tím, že sedím v jiném patře, ale i tak by se to asi provalilo. Pokud tady byl, to nemůžu vyloučit, ale že by tady obcházel, tak to je přefouknuté.

Jak moc je důležité, že ministerstvo stále nevede řádně nominovaný ministr, ale jen jeho náměstek?

Ministerstvo je orgánem státní správy a plní své povinnosti ze zákona, ať už je tu ministr nebo ne. Aparát sám běží a funguje. V politických tématech se však nepatrně přešlapuje na místě, protože ministr udává politický směr. Například ve Sněmovně je nyní novela stavebního zákona a je na ministrovi, aby obhájil tu či onu variantu.

Budete se více angažovat ve Straně zelených?

Spíš ne, směřuji k tomu více se stáhnout z veřejného života.

Na kandidaturu předsedy SZ tedy nepomýšlíte?

Ne, to bych se musel hrozně naštvat, zatím je to v mezích, která mě do toho nenutí.

Před časem jste kritizoval Martina Bursíka za to, že používá stranu jako výtah k moci. Podepsal byste se pod to i nyní?

Určitě ano. Strany jsou ale všeobecně výtahem k moci. Tak to je v systému, který u nás je. Mě se to nelíbí, ale není to vina ani Bursíka ani zelených. To, že o Martinovi Bursíkovi říkám, že je velmi dovedný technolog moci, zní negativně, ale ve skutečnosti každý, kdo se chce pohybovat ve vysoké politice, by tu technologii měl znát. Někdo je v tom lepší, někdo horší, Martin Bursík je v tom výborný. To, co jsem mu vytýkal, je, že nelze shromažďovat moc pro moc, ale proto, aby mohl pohnout tématy, které zemi trápí. A v tom se rozcházíme.

Můžete být konkrétnější?

Jedno z dominantních témat SZ byly obnovitelné zdroje energie. Je to ale právě Bursíkovo ministerstvo, které až brutálním způsobem brzdí jejich rozvoji. Dalším příkladem je ekologická daňová reforma, která v podstatě skončila v půli cesty a znamenala pouhé zdražení. Zelení přišli s tím, že na daních se bude sice vybírat víc, ale peníze se do systému vrátí například zlevněním pracovní síly. Teď se vybírají daně, ale ten krok B, který zahrnuje i podporu podnikání nebo podporu snižování nezaměstnanosti, už se ve vládě neudělal.

Stává se SZ stranou jednoho muže?

Ano, otázkou je, jestli to je zcela negativní a jestli je to možné dělat jinak. V případě zelených, kteří velmi rychle vyletěli do sfér, kde neměli zkušenosti a neuměli se v nich pohybovat, byl jeden z mála, kdo ty zkušenosti měl, právě Bursík. Měl by ale poznat, kdy už jede v samovládě a kdy by měl začít se základnou více komunikovat. Teď je ten moment, kdy je postupně nutné spolustraníky vtahovat do politického dění. Také proto, aby se vychovala příští generace politiků.