Poté, co horní komora zavrhla čtyři prezidentovy kandidáty, čekali optimisté, že Klaus s Pithartem rozvážně podebatují a dohodnou se, jakým způsobem, určitě však důstojně, doplní tu těžce zkoušenou instituci do plného počtu patnácti soudců. Netušili, že jsme se v posledním letním měsíci ocitli na politickém tenisovém kurtu. Václav Klaus doběhl na čáře senátní lob a nečekaně zasmečoval prudkým Pejchalem. Pokračuje válečný konflikt mezi Senátem a Hradem?

Klaus nám už před časem sdělil, jaký má názor na složení Ústavního soudu. Podle něho první ústavní soudci nastoupili v rané postkomunistické fázi, ti starší stačili něco "uadvokátit" do února 1948, druzí se nachomýtli u listopadových událostí. Považoval tyto soudce za nositele nestandardních životopisů. Co je standardní a naopak určuje prezident asi sám, podíváme-li se na jeho kandidáty. Má pochopitelně právo si vybrat kohokoliv, jen si nejsem jistý, zda má z výběru těchto lidí do Ústavního soudu právo dělat frašku.

Ta se rozhořela po středečním Klausově neúspěchu v Senátu, kdy on i jeho spolupracovníci hlasování této instituce označili za zpolitizované. Mají pravdu, ale čemu se diví? V politice, zvláště v té vysoké, se prostě politizuje na celém světě od nepaměti, a kdo se s tím nemůže smířit, nemá v ní co dělat. Klaus teď ovšem nepolitizuje, když Senátu znovu navrhuje Aleše Pejchala, to už jde hlavou proti betonové zdi. Politizovat by od něho znamenalo hledat konsenzus. Téměř s hrůzou se obávám, že něčeho takového už český prezident, uražený do hloubi duše, není schopen.

Jak k tomu všemu teď přijde nebohý Aleš Pejchal? Od prvního hlasování, v němž ho senátoři "zařízli", odešel znechucen. Na to měl plné právo, je-li pravda, že sociální demokraté usmolili s lidovci kšeft "my vám pomůžeme s Rychetským, vy nám pomůžete zničit Pejchala", jestli důvodem jeho neúspěchu bylo, že úspěšně zastupoval stát proti katolické církvi. Být trestán za odbornou zdatnost je odporné.

Přesto si nesměle myslím, že podruhé by Pejchal nemusel být bez šance. Rychetský má své jisté a sociální demokraté by se tentokrát mohli řídit prostým rozumem. Prostě Senát by mohl pro jednou nechat prezidenta vyhrát. Říká se přece, že moudřejší ustoupí.

PRÁVO 8. srpna