Jsou mezi nimi ale rozdíly. Někteří se do misí jen hrnou a kvůli možnosti odjet do konfliktních oblastí i vstoupili do armády, další to berou jako nutné zlo.

„U armády jsem pět let a v misi jsem byl sedmkrát,“ poznamenal voják zarostlý zrzavým plnovousem ze speciální jednotky vojenské policie. Se svými kolegy bojuje s tálibánskými rebely v afghánské provincii Helmand. Své jméno nesmí říci z bezpečnostních důvodů.

Normální skóre českých vojáků se pohybuje mezi jedním až čtyřmi výjezdy. „Jsou to zabité čtyři měsíce, profesně tím nic nezískám. Jednou si to odkroutím a příště se budu mít alespoň na co vymluvit,“ svěřil se brněnský doktor, který slouží v české polní nemocnici v afghánském hlavním městě Kábulu a který nechtěl zveřejnit své jméno.

Finanční motivace klesá

„Kdybychom byli striktní, tak to voják dostane rozkazem a měl by jít, ale s každým mluvíme individuálně,“ řekl Picek. Podle něj je ale problém pouze s lékaři. „Vojáci mají zájem, je to hlavně ohromná zkušenost s působením v mezinárodních štábech. Tito lidé postupně odcházejí na stálé delegace například do Bruselu a každá zkušenost je velmi dobrá,“ podotkl. Motivace je buď kariérní, jak uvedl Picek, nebo finanční, která ale kvůli padajícímu dolaru ztrácí na lesku. Vojáci, kteří v republice berou lepší průměr, si v zahraničí přivydělají podle hodnosti od 1200 do 3000 dolarů měsíčně (to je 22 – 54 tisíc korun) . V Afghánistánu a Iráku ještě dostávají tisíc dolarů rizikový příplatek.

Picek byl po své inspekční cestě s prací vojáků spokojený. „Nikde jsem nezjistil závažné provinění a vojáci své úkoly plní beze zbytku,“ poznamenal.

V neděli kaše, ve čtvrtek párky

Práce vojáků kromě několika výjimek je prosta dobrodružství a omezuje se na každodenní rutinu a boj proti nudě. Tu vojáci většinou moří v posilovně, na hřišti, s knihou nebo u videa. Alkohol se oficiálně pít nesmí. V Afghánistánu a Iráku se vojáci až na několik důstojníků nedostanou dál, než jim dovolí obranný val jejich základny.

Čeští vojáci na základně v Basře čekají na oběd. Foto: PRÁVO/Oldřich Danda
V Kosovu, kde roste napětí před očekávaným osamostatněním, bylo před Vánocemi již znát, že vojáci slouží přes pět měsíců a těší se domů. „Půlroční mise, to jsou dvě zubní pasty, čtyři mýdla. Všichni už vědí, že v neděli bude sladká snídaně, většinou krupicová kaše, a že ve čtvrtek jsou párky,“ popsala stereotyp kapitánka Pavla Poláková.

Zbývajících dvacet dnů, které je dělí od manželek a dětí, většina ze čtyř set vojáků sloužících na základně Šajkovac ještě s dvěma sty slovenských kolegů poctivě odpočítává. Stříhání metru, jak to dělali vojáci základní služby, se dnes ale nenosí.

Vojáci používají adventní čokoládové kalendáře, z kterých každodenně ujídají díl čokolády. „Já jsem si koupil zase padesát sušenek a ty zobu,“ řekl jeden z vojáků. V Kosovu po parlamentních volbách všichni očekávají, kdy se země odtrhne od Srbska. Předpoklad je datum mezi únorem a červnem.

„Mozek volá skalpel“

Do kábulské nemocnice dorazily v polovině prosince z Česka čerstvé síly, a než se mohly pořádně rozkoukat, musely bojovat o život čtyř afghánských vojáků, kteří najeli na minu. Zranění dvou z nich nebyla ale podle primáře Božetěcha Jurenky slučitelná s životem.

Česká nemocnice slouží hlavně pro koaliční vojáky a pro Afghánce, kteří na základně pracují. V době návštěvy náčelníka štábu a českých novinářů přijali k ošetření např. makedonského vojáka.

Vánoční oslava s předáváním malých dárků na chodbě nemocnice ale předčasně skončila, protože lékaři a sestry museli do práce. „Je tam někde skalpel?“ volal do vysílačky důstojník jednoho z chirurgů, který měl službu. Zakódované pojmenování mají vojáci v oblibě. V kábulské nemocnici např. mozek znamená velení, krmelec jídelnu.

Pickovi dorazil z jihu Afghánistánu podat hlášení i Pavel Růžička, velitel vojenských policistů, kteří bojují v provincii Helmand. Podle něj se situace na jihu, kde probíhají největší boje s Tálibánem, nelepší. Naopak. „Nebezpečí v našem prostoru je pro koaliční jednotky daleko větší,“ řekl Růžička. Nejčastěji jsou podle něj napadány menší koaliční jednotky ze zálohy bojůvkami pěti až deseti rebelů. Největší škody na zdraví i majetku dělají ale nástražné systémy umístěné podél cest.

„Objevují se i sebevražední atentátníci, kteří pokládají svá těla na vozidla nebo pod ně.“ Velitel vojenských policistů uvedl, že všichni jeho vojáci jsou naštěstí v pořádku. „Drobná poranění spojená s bojovým nasazením samozřejmě byla,“ řekl Růžička.

V Afghánistánu zatím zemřel pouze jeden voják, kterého zasypala lavina bahna a kamení. V Afghánistánu sloužili do konce roku ještě čeští vojáci společně s Němci a Dány v rekonstrukčním týmu na severu země u města Fajzabád. Vzhledem k tomu, že Česko bude příští rok budovat v provincii Loghar vlastní rekonstrukční tým, mise ve Fajzabádu byla zastavena.

Siréna pod kůží

Nejhorší bezpečnostní situace je v Iráku. Češi přitom slouží na jihu země, v britské základně v Basře, kde je relativně bezpečněji než např. v Bagdádu. Přesto všichni mimo speciálně chráněné prostory musí nosit mnohakilogramovou neprůstřelnou vestu a kevlarovou helmu. „Jednou jsme museli ve vestě a helmě i jíst,“ řekla Právu praporčice Zdeňka Skupieňová.

Poplachy, nejčastěji vyvolané ostřelováním základny raketami, jsou zde docela časté, ale rakety prý nenapáchají větší škody. V dubnu zasáhla jedna raketa i českou část britské základny. Zničila naštěstí jen jednu tatrovku. Varovný signál kolísající sirény se ale každému vojákovi zadře hodně pod kůži. „Znám kolegu, který dlouho po návratu musel vždy zastavit auto, když kolem projížděla houkající sanitka,“ řekla Skupieňová.

Stovka českých vojáků má v Basře na starosti ostrahu celé základny. Kontrolují také východy. „Nacházíme u procházejících zakázané předměty, jako jsou mobilní telefony, nože, záznamové prostředky. Kontrolujeme také, zda na základně něco neodcizili a občas najdeme třeba počítač,“ uvedl velitel kontingentu Jiří Hrazdil. Jeho jednotka v červnu několikaleté účinkování českých vojáků na jihu Iráku ukončí. Poté bude sloužit v Bagdádu jen 20 českých instruktorů, kteří budou irácké kolegy učit řídit ruské transportéry a obrněnce.