Na mysli mám Ústavní soud. Jeho váha a důsledky jeho rozhodování jsou takové, že najít v zemi patnáct odborně výjimečně zdatných lidí, jejichž bezúhonnost je přitom nenapadnutelná, by mělo být obecnou ctižádostí. Podle ústavy berou za nás tuhle odpovědnost na bedra senátorky a senátoři. A možná jsou už dost netrpěliví, protože prořídlý Ústavní soud není schopen se od 15. července z důvodů personálních usnášet. Spěch je možná důvodem, proč prezidentem nominovanou advokátku Kláru Veselou-Samkovou doporučil ústavně-právní výbor Senátu do funkce ústavní soudkyně, ačkoli měl důvody k obezřetnosti.

Dotyčná právnička se před třemi lety dopustila profesního prohřešku a byla za něj po kárném řízení potrestána pokutou. Soud pak kárný postih komory potvrdil. Já i vy můžeme nad takovým jedním selháním mávnout rukou. Co je to proti nedávnému případu uchazeče o ministerské křeslo, co navštěvoval doupata hříchu! Nejsem si však jistý, zda mávnout rukou může i Senát. Příslušný výbor se deliktem uchazečky vůbec podle jejích slov nezabýval. Myslím, že se tím ale zabývat měl.

Má-li být profil ústavního soudce bez poskvrny, není spěch na místě. Nevím, jestli je paní Veselá-Samková špičkovou odbornicí jak v ústavním právu, tak v komplexním nazírání a používání práva. Známá je pouze jako praktická advokátka. A tak mám obavu, aby důvody, proč byla nominována a proč možná bude Senátem schválena, neodstartovaly běh zvyklostí, jež mohly by v budoucnu vést k devalvaci Ústavního soudu. A to fakticky, nejen v očích veřejnosti. Bylo by špatné, aby se dotyčná stala ústavní soudkyní pouze coby vhodný sociologický vzorek - prostě proto, že je třeba žena, nebo proto, že u soudů často zastupuje klienty z cikánské minority, anebo jen proto, že je "taková razantní", jak se vyjádřila prezidentská kancelář.

Pro uchazeče o funkci ústavního soudce je sice hezké, když nominaci podpořily i výbory, jako v případě Kláry Veselé-Samkové. Rozhodující by ale měla být schopnost kandidáta plnit v té funkci všechno, co příslušníku nejvyšší soudcovské kasty ukládá ústava, a mít k tomu morální předpoklady.

PRÁVO 5. srpna 2003