Pocit bezpečí může falešně vyvolat doposud nijak oslnivá sněhová pokrývka. Hřebeny nejvyšších českých hor nyní pokrývá sedmdesát centimetrů sněhu s místy více než metrovými návějemi.

Laviny nastartovala nestabilní sněhová pokrývka posazená v jedné vrstvě na vlhkou doposud nepromrzlou zem. "Objem případné laviny by zatím sice nebyl velký. Nebezpečí pádu lavin je však hlavně kvůli nestabilitě jediné vrstvy sněhu značné. Vyšší než, když je sněhu v několika vrstvách mnohem více," přiblížil lavinový specialista krkonošské Horské služby Pavel Cingr.

I malé laviny mohou zabíjet

Nebezpečí života přestavují i napohled bezzubé laviny o objemu několik málo kubíků. Kubík upěchovaného sněhu váží okolo tří set kilogramů a uvolněná lavina může letět rychlostí dvě stě kilometrů za hodinu.

"Znehybnit člověka a posléze v nejhorším případě zabít dokáže necelý kubík mokrého sněhu," podotkl Cingr. Smrtí při druhém stupni lavinového nebezpečí skončil v lednu 2003 nácvik polských záchranářů u horského jezera Maly Staw.

Hazard ze životem představuje už nyní dnes módní sjezd na snowbordech po lavinových svazích. Náruči bílé smrti nemá snowbordista prakticky šanci uniknout.

Ročně kolem pětadvaceti lavin

Krkonoše každoročně zasype okolo pětadvaceti lavin. Rekordní padesátka vypadala z horských úbočí v zimě 2004 - 2005. Sníh tehdy zabíjel na polské straně Krkonoš, kde v oblasti jezera Maly Staw v lednu 2005 překvapila bílá smrt dvojici polských záchranářů sjíždějících na lyžích lavinový svah.

Jedna z největších lavin třetího tisíciletí spadla v Krkonoších 12. dubna roku 2002, kdy úbočím Studniční hory letělo 280 tisíc tun sněhu. Katastrofa však zdaleka nedosahovala rozměrů mamutích lavin, které 8. března 1956 totálně zdevastovaly část údolí Bílého Labe, Obřího a Labského dolu. Sníh pod hromadou na třísky rozlámaných stromů vydržel dva roky.

Lavina s nejtragičtějšími následky stihla Krkonoše 21 března 1968, kdy v polském Bialim jaru zahynulo devatenáct lidí.