Policajti tvrdí, že jsou vůči němu bezmocní, protože dotyčné "dítě" pod hranicí patnácti let věku nelze podle našich zákonů trestně stíhat. A tak když někoho oloupí, vyzvednou si ho u maminky a zavezou do "polepšovny" ve Veselíčku, odkud mladý gauner vzápětí uprchne, aby nezmeškal další příležitost k loupeži.

Z policajtů má očividně bžundu. Slíbil totiž, že dnem svých patnáctých narozenin, a tedy počátku omezené trestní odpovědnosti, s loupením milostivě přestane. Kdepak Kafka nebo Ionesco, tohle je už čistokrevná fraška.

Dobrá, smiřme se s tím, že český zákon nedovolí čtrnáctiletého spratka postavit před soud za loupež. Jenže v prvním článku české ústavy se skví věta: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Jaké úctě, právu a svobodě se třeba těší osmdesátiletá čili bezbranná občanka toho našeho ryze demokratického státu, která je na ulici zmlácena a okradena nezletilým lupičem, proti němuž ji ustrašený policajt nedokáže, a co horšího, ani nechce bránit?

Současným ochráncům zákona by možná pomohlo si představit, jak by takovou situaci řešil strážník c. k. mocnářství nebo první republiky. Docela určitě by nezletilého zločince zavedl na služebnu a tam mu beze svědků rákoskou ošetřil sedací partie - zákon nezákon - že by jinoch aspoň měsíc obědval vestoje. A bylo by po loupežích. Na to mi dnešní policajt jistě namítne, že zákon je pro něho svatý, a už vůbec nehodlá riskovat, že by se na něho v takovém případě sesypali ochránci lidských práv včetně organizací na ochranu týraných dětí a že by se taky mohl sám ocitnout před soudcem, jehož mozek je též složen výhradně z paragrafů.

Na to odpovídám otázkou: kde zůstala profesionální, neřku-li mužná čest v Hlučíně působících policajtů, když nedovedou ubránit před terorem lidi, kteří si je ke své ochraně platí ze svých daní? Představuji si, že by se podobných čtrnáctiletých výlupků v Hlučíně objevilo nedejbože dvacet. Podle dosavadní praxe by asi Grossovo ministerstvo vyhlásilo kapitulaci.

PRÁVO 1. srpna 2003