Hlavní obsah

Nad její popravou jsme brečeli jako malí kluci, vzpomíná Lesák

Právo, Jan Rychetský

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

PRAHA

Politička Milada Horáková byla jedinou ženou popravenou komunisty z politických důvodů. Tehdejší události má v živé paměti poslední žijící poslanec třetí republiky šestaosmdesátiletý Josef Lesák. Byl Horákové kamarádem a stranickým kolegou.

Článek

"Všechno jsme snesli, ale nad vraždou Milady jsme brečeli jako malí kluci. Dobře jsem ji znal. Byla člověkem, který by neublížil kuřeti," říká Lesák. Na soud s tehdejší prokurátorkou Ludmilou Brožovou-Polednovou se jde podívat.

"Chci, aby byla kvůli spáchanému zločinu potrestána. Alespoň symbolicky. Soud ať pak rozhodne, jestli je nutné, aby tato stařena nastoupila výkon trestu," doplňuje.

Jezdili spolu po schůzích

Na Miladu Horákovou vzpomíná s obrovskou úctou: "Za totéž, za co ji odsoudili komunisté, byla odsouzena předtím nacisty. Ti ji ale poslali do koncentráku, kde přežila. Byla nesmírně čistou a sličnou ženou. Měla velké kouzlo. Vždy řekla, co si myslí, a nikdy nezůstala dlužna odpověď. Jezdili jsme spolu na schůze a různá školení."

Lesák byl totiž poslancem za Československou stranu národně socialistickou jako Horáková. Do Ústavodárného národního shromáždění republiky Československé, jak se tenkrát parlament jmenoval, vstoupil po volbách v roce 1946. Za takzvané třetí republiky (1945-1948) "byli jsme odpůrci komunistů a usilovali o pokračování masarykovské tradice", dodává. Historie se ale odvíjela jinak.

Těsně před únorem 1948 zorganizoval Lesák protikomunistickou demonstraci. Se zástupy lidí došel až na Pražský hrad, kde se setkal s tehdejším prezidentem Edvardem Benešem. I proto byl odsouzen za protistátní činnost na rok do vězení. Stal se tak patrně prvním komunisty odsouzeným poslancem. Ještě předtím ale absolvoval tragickou několikaměsíční vazbu.

Útěk s rodinou mu nevyšel

"Nechtěl jsem do emigrace, ale nebylo zbytí. Měli jsme tři malé děti. Byl květen 1948. Chytili nás před hranicemi u Železné Rudy. Odvezli mě s rodinou opět do Prahy a šoupli do cely. Hned ráno vzali manželku k výslechu. Nejmladší dítě, dvouměsíční nemluvně, chtělo nakojit a začalo plakat.

Několikrát jsem žádal, aby na chvíli přivedli manželku zpět. Bachaři se mi vysmáli. Ženu pustili až za několik hodin, dítě už jen sípalo. Odpoledne je propustili," vzpomíná se slzami v očích. Následně byl totiž převezen do jiné věznice, kde mu sdělili, že nejmenší dítě je mrtvé. Až mnohem později se od dětské lékařky dozvěděl, že zemřelo na těžkou kýlu, kterou si někde vykřičelo.

Právě Horáková jeho rodině v těžké chvíli ihned vyjádřila soustrast a podporu. Na pohřeb ho nepustili, protože odmítl rozhlasem obvinit národního socialistu Vladimíra Krajinu a další z přípravy protikomunistického puče.

Stal se horníkem

Jako třídní nepřítel byl vysídlen do Lužických hor, kde se měl stát lesnickým dělníkem. To už však měl tříletou praxi horníka - po vězení byl na nucených pracích v uhelných dolech - a tak ho vzali do dolu Zápotocký poblíž Kladna. Pracoval tam celých 29 let. Na Kladně bydlí šestaosmdesátiletý důchodce dodnes a na svůj věk je velmi čilý.

Lesák často jezdí na vzpomínkové akce. Aktivně působí v Klubu Milady Horákové. Loni dostal nejvyšší armádní vyznamenání pro civilistu: záslužný kříž třetího stupně. Jeho partaj, nyní Česká strana národně socialistická, na tom tak dobře není. Po roce 1989 byla sice vzkříšena, ale pak se po mnoha tahanicích téměř rozpadla a dnes z ní zůstaly jen regionální trosky.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám