Zbroj a strůj si na páteční bitvu, na druhou volbu prezidenta republiky, chystají lítí soci a žhaví favorité, Václav Klaus a Miloš Zeman. A Irák nemohou pominout.

Aspiranti na funkci, která mimo jiné reprezentuje stát navenek a formálně dle ústavy velí české armádě, totiž při svém hauzírování z klubu do klubu nemohou nenarazit na komunisty coby "jazýček na vahách". A na jejich odmítavý postoj k tažení proti Bagdádu, jehož inspicienti se byť prý jen v krajní nouzi nehodlají příliš zatěžovat duchem a literou Charty OSN. Oba expremiéři se před soudnou stolicí komunistickou pěkně zapotí.

Je to jisté. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš už o víkendu prohlásil, že "jeho" poslanci budou "zvažovat, zda tím menším zlem není kandidát, který je reprezentativní navenek státu..." A je veřejným tajemstvím, že již před první volbou prezidenta to byl zdrženlivý postoj Václava Klause k tažení na Irák, který komunisty ten postoj, ne Irák okouzlil.

Miloši Zemanovi se v této kauze nedaří. Tomuto listu k parlamentnímu požehnaní naší "chemické misi" jen suše řekl: "Respektuji rozhodnutí obou komor parlamentu, z nichž zejména usnesení Sněmovny jasně váže tuto akci na souhlas Rady bezpečnosti." Zato Klausovi, který pro vyslání našich vojáků do "akce" ruku nezvedl, vadí, že svěřil se BBC parlament dal vládě k rozhodnutí o účasti ve válce "bianco šek". Klaus není spokojen, že už jenom vláda má rozhodnout, zda tu mandát RB OSN je, nebo není. A myslí si, že kauza je politicky "uspěchaná" a právně "v jistém smyslu neústavní". To se bude líbit.

Na paty Miloše Zemana lepí se irácká a vůbec středovýchodní smůla. Předloni v listopadu osobně přinesl na talíři americkým jestřábům "iráckou stopu". To když na CNN náhle oznámil, že terorista Muhammad Atta domlouval v Praze s iráckým špiónem útok na Radio Svobodná Evropa. "Jak může český premiér vědět, o čem irácký špión a Atta diskutovali?" zeptal se International Herald Tribune, neznalý Zemanova bystrozraku...

Nu, byla to tenkrát hektická doba, bylo po 11. září. Přesto Zeman došel hodně daleko v imitaci Winstona Churchilla a jeho boje se zlem. Nejprve takřka dle Huntingtonova mustru o "střetu civilizací" rozdělil svět na "světy dva", na svět úcty ke svobodě, životu a toleranci, a "na svět lidí, kteří vyznávají nenávist, pohrdání lidským životem a fanatickou podporu nejrůznějších náboženství nebo ideologií s touhou vyhladit nevěřící".

V tomto boji dvou světů byl Miloš Zeman ještě v únoru 2002 natolik v ráži, že při návštěvě Izraele na logickou a doplňující otázku listu Haarec Srovnáváte šéfa palestinské samosprávy (Jásira Arafata) s Hitlerem? začal svoji odpověď lakonicky: Samozřejmě. Místo dementi z Prahy, které novináři prestižního levicového listu najisto očekávali, donesly se k nim jen Zemanovy výmluvy na angličtinu a na žurnalistické nepochopení skladby větné. Chytré. A vskutku mezi řádky, leč čitelně churchillovsky nekompromisní!

V té hektické době nezůstal ovšem pozadu ani Václav Klaus. Zajiskřil úvahou, že sice nesrovnává levičáky a rozbíječe McDonaldů s teroristy, ale že "mezi levicovým myšlením" a "bojem s úspěchem, bohatstvím, majetkem, trhem, kapitalismem" a vším, "co symbolizuje Amerika" existuje rovnítko. Miloš Zeman tenkrát sice odmítl takové "řeči o levicových intelektuálech". Současně však tytéž intelektuály obvinil z "rozmělňování viny a hledání jakéhokoliv přímého nebo nepřímého ospravedlňování terorismu sociálními a ekonomickými poměry". Vyšlo to nastejno. Blíženci měli k sobě blízko...

Buď jak buď, tváří v tvář válce a míru by neměly být oběma dlouholetým reprezentantům a nynějším kandidátům na nejvyšší post této země zapomenuty postoje z jara 1999, kdy letadla NATO vzlétala nad Jugoslávii. Václav Klaus byl jediným ústavním činitelem na své úrovni ze zemí Aliance (předsedou Sněmovny), který 24. března toho roku vyjádřil nesouhlas s útokem. A který řekl: "Je třeba za každým použitím síly vidět bolest a utrpení, navíc většinou nevinných lidí." A Miloš Zeman se týž den jako předseda vlády odvážil říci to, čeho se již dnes stěží dočkáme: "Zklamu ty, kdo s krví podlitýma očima budou jásat nad dopady bomb a raket. Protože ty bomby a rakety budou dopadat na lidi..."

Poslance a senátory čeká těžké rozhodování. Ještě štěstí, že o hlavě státu nebude rozhodovat jeden jediný klub. A že jedinou mírou pro volbu nakonec určitě nebude postoj kandidátů k válce a míru v této naší stále ještě, ba čím dál víc rozjitřené době.

PRÁVO 22. ledna