Článek
Předseda stranickou linii odklonil razantnějším směrem jaksi sám za sebe, v rozhlasovém rozhovoru, a tak se není co divit, že se okamžitě vyrojilo hejno spekulací, jakouže partii to nástupce Václava Klause v čele občanských demokratů rozehrává. Někteří straničtí kolegové senátoru Topolánkovi anonymně vzkázali, že své výhrůžky přehnal, vždyť je přece ODS v opozici tak dobře. Nač se tedy zbytečně vzrušovat. Mezi řádky ulpívá obvinění stranického šéfa z pokusů o laciné získání popularity a zastínění spolustraníku-sněmovních štik.
Z pohledu ODS mohou mít pravdu ti, kdo před rychlým odstartováním mimořádných voleb varují. Pokud jde o vlastní scénář vládnutí, zatím se občanští demokraté mohou zaštítit jen stranickým materiálem Modrá šance. Ten je podle samotné ODS pouze nástřelem tezí, nikoli alternativní reformou k vládní reformě, jež ovšem, jak dodávají občanští demokraté, také není žádnou reformou, nýbrž pouhým souborem opatření.
ODS by tedy v případných předčasných volbách sice mohla lidu zaměstnaneckému i podnikatelskému na stříbrném podnosu naservírovat 15procentní rovnou daň, její dopady na nezpochybnitelné zvětšení díry ve státním rozpočtu však ODS nezná a o bolestivých důsledcích své programové perly tudíž mlčí. Tím by se strana v kampani automaticky vystavovala podezření z populismu, ne-li ohavné předvolební lži. Se současným bubláním v ODS souvisí však také otázky ryze lidské.
Dnes zvláště se i v největší opoziční straně rozhoduje o tom, kdo se bude v příštích létech hřát na výsluní v ministerských křeslech a kdo skončí na politickém smetišti. Není nijak předčasné podívat se o rok dopředu. Právě koncem roku 2004 se má konat další z volebních sjezdů ODS. Už teď se dá očekávat, že bude jedním z nejbouřlivějších v dějinách Klausem založené strany, i když někteří Topolánkovi konkurenti už budou v té době nejspíš sedět ve Štrasburku (například první místopředseda Jan Zahradil). Právě z tohoto kongresu má vzejít kandidát na příštího pravicového premiéra. Že Topolánkovi půjdou ambiciózní spolustraníci po krku, je víc než jasné.
V ODS se navíc šušká, že by v čele strany bodrého senátora rád za někoho jiného vyměnil i jeden ze spolustraníků, jistý Václav Klaus. K ovlivnění sjezdu by stačilo, kdyby se Klaus zbavil návyku komunikovat se špičkami ODS hlavně po telefonu a to naneštěstí jen v den svých narozenin. Vliv ve straně totiž stále má. O tom bezpochyby dobře ví i "prázdný a falešný Topol".
Jedním z možných vysvětlení jeho protivládního ataku může tedy být právě obava z kolegy Klause. Znamenalo by to, že se Topolánek rozhodl jít dobrovolně do obrovského rizika, jímž předčasné volby jsou. Kdyby mu však tento pokus vyšel a dokonce i vyhrál volby, stal by se jednou provždy politikem, který přivedl občanské demokraty zpět do Strakovy akademie. K cestě na vrchol by mu stačilo jediné, úspěšně vládnout, což by však bylo vzhledem k výše uvedené (ne)připravenosti ODS dost složité. Ale to už je součástí rizika.
PRÁVO 28. července 2003