Soc. dem. běžci jsou zaklesnutí ve startovních blocích. Jako všichni politici jsou oblečeni do dresů s logem voliče. Tentokrát někteří borci mají tohle logo vyvedené ve speciální velikosti a v zářivých barvách. Účelem je přesvědčit lidi, že se o jejich zájmy berou víc než jiní soutěžící.

Jako obvykle jde jenom o hru. Tedy ne že by v konečném důsledku z toho voliči neměli vůbec nic. To je jako s obranným a spotřebním průmyslem. Při vývoji zbraňových systémů taky nejde v první řadě o užitečné věci pro běžné konzumenty. Ale když je bočním efektem válečného výzkumu a vývoje nějaká příjemná hračka usnadňující život běžným občanům, proč ji neuvolnit do prodeje.

Josef Hojdar zdůvodnil svůj odchod z poslaneckého klubu ČSSD tím, že jeho soc. dem. srdce krvácí při pohledu na reformu přichystanou vládou. Voliči možná uvěří. Smůla je v tom, že nevěří spolustraníci, kteří Hojdara znají spíše jako byznysmena než jako přesvědčeného sociálního demokrata.

Proto jsou Vladimír Špidla a Stanislav Gross připraveni vyjednávat jako na perském trhu. Nejen s Hojdarem, ale s celou skupinou lidí, kteří shodou okolností patřili v nedávné minulosti mezi příznivce Miloše Zemana.

Může z toho nakonec mít užitek soc. dem. volič? Ano, ale neměl by čekat návrat k štědré ruce státu.

Jaroslav Foldyna, který se v posledních dnech nenápadně stal mluvčím odbojné skupiny, býval boxerem. Nezapomněl na to, čemu se říká stínování. To když borec, než začne samotné střetnutí v ringu, bojuje před očima soupeře s imaginárním protivníkem a sází do vzduchu takové rány s tak zarputilým výrazem, že ten druhý eventuálně ucítí srdce v kalhotách.

Stínuje se tím, že reforma v této podobě není pro část soc. dem. přijatelná a tak je vláda v ohrožení. Ale zároveň právě Foldyna ještě před začátkem rokování-rohování vypustil do světa sadu požadavků a vstřícných gest. Sice žádá změkčení připravovaných opatření týkajících se odchodu do důchodu a výše i konstrukce nemocenské, ale jedním dechem dodává, že například takové plošné přídavky na děti (což léta bývala Špidlova milovaná ratolest) jsou naprosto zbytečné.

Ještě dál jde Petr Lachnit, který mezi odbojné soc. demokraty svým založením a skupinovou příslušností bezpochyby patří. "Reforma také vyžaduje systémové a možná někdy bolestivé kroky v počtu škol, v jejich naplněnosti, v počtu učitelů, lékařů a zdravotnického personálu, v počtu lůžek, nemocnic jako takových. Byla by reforma celého systému," prohlásil Lachnit.

Tu máš, čerte, kropáč. Tohle je přece mnohem tvrdší přístup než celé vylepšení veřejných financí v režii Vladimíra Špidly a Bohuslava Sobotky. Lachnit si může podat ruku s jediným soc. dem. členem vlády, který chce konat ve stejném směru. Ministryně zdravotnictví Marie Součková už několik týdnů bez ohledu na protesty ze všech stran postupně zveřejňuje svůj plán reformy resortu, který počítá nejen s redukcemi, ale také v konečném důsledku s finanční spoluúčastí pacientů.

Jenže Součková je zároveň místopředsedkyní ČSSD a Foldyna se s ní snáší jako pes s kočkou. Proto se ji má pokusit v první fázi vystrnadit z důležité oblasti stranické mediální politiky. Ve druhé fázi by mohla přijít i o ministerstvo. To kdyby nespokojení podmínili podporu reformy přechodem důležitých ministerstev pro místní rozvoj a životního prostředí do rukou ČSSD - výměnou třeba za zdravotnictví a spravedlnost či školství.

Volič se může dívat, jak budou smlouvat jeho jménem. Třeba mu z toho něco ukápne.

PRÁVO 26. července