Podobně jako Pejchal je na tom profesor Václav Pavlíček. Nedostal hlasy v předkole - v petičním výboru Senátu. Například Danielu Kroupovi vadí jeho právní filozofie. Sám Kroupa jistě nebyl zvolen do horní komory parlamentu kvůli (nebo navzdory) své právní filozofii, ale tu nechci posuzovat. Jen napíšu, že pokud jsem někoho podezříval, že se chystá rekonstruovat Ústavní soud podle jedné šablony, pak důkaz podal sám Kroupa. Odkdy má Senát potvrdit ústavní soudce podle toho, jak právně filozoficky někomu vyhovují?

V ústavě to není, může to být pouze něčí zájem. Profesor Pavlíček se jak kost v krku zapříčil mnohým lidovcům, unionistům či odistům; i těm, kteří z té zadlužené partaje zdrhli. Výrazně a veřejně se totiž činil ve věci česko-německých vztahů nebo česko-vatikánské smlouvy. Kritické myšlení, kterého se mnozí koaliční politikové dovolávají jako důkazu svébytnosti individua, se náhle stalo přítěží. Neumějí polemizovat o problému, ale vyřizují si účty. Profesor Pavlíček dosud šel do myšlenkových střetů otevřeně. Údery se mu však vrací podloudně. A

 schytává to i za prezidenta Václava Klause, který si ho zval už dříve na semináře svého Centra pro politiku a ekonomiku. Nasadil jej také do poradního týmu právníků na Hradě. Klaus to jistě udělal účelově, neboť si s Pavlíčkem přinejmenším ve dvou výše zmíněných oblastech rozumí. Spřízněnost vyvrcholila nominací do Ústavního soudu. Prezidentovi kandidáti do ÚS jsou však myšlenkově rozmanitější. Někteří senátoři se přesto pokoušejí vnucovat některým vrcholným institucím, na jejichž složení mají vliv, jakousi státní ideologii. Zjevně mezi ně patří i Daniel Kroupa. Sám se rozhoduje svobodně, ale totéž právo upírá jiným. Stal se tak podle mého člověkem velmi nesvobodným.

PRÁVO 25. července 2003