Jógl patřil ke trojici parašutistů, která v rámci úterního výcviku měla ve vodě simulovat topící se plavce. Chlapsky přiznal, že měl dopadnout do vody. " Měl jsem, jak se lidově říká, pořádně zatnuto," řekl už s úlevou, když jej kolegové dopravili do bezpečí. Firuganti skákali z vrtulníku letícího ve zhruba půlkilometrové výšce.

"Když vyskočili první dva, tak bylo téměř bezvětří. Když jsem dostal pokyn k vysazení já, tak to zrovna fouklo. Snažil jsem se vyhnout výškovým překážkám a vybrat si vhodnou plochu k přistání. Strach jsem měl ze silnice pode mnou plné aut, ale na to jsem měl naštěstí ještě dostatečnou výšku, abych ji přelétl. Dopadl jsem těsně pod násep," vzpomínal armádní velitel. K seskoku použil padák, které má malou dopřednou rychlost, a hůře se proto kočíruje.

"Hodně tak záleží na bodu vysazení. Dostal jsem pokyn skočit a nechci se v tom probírat, jestli padl povel ve vhodný okamžik nebo ne. Já to beru jako úsměvnou záležitost. S tím rizikem jsem skákal," pokračoval Jógl, který jinak běžně neskáče.

Žabí muž v neoprénu padající z nebe na staveniště vyvolal mezi dělníky pozdvižení. "Pozoroval jsem z bagru, jak parašutisté seskakují z vrtulníku. Dva dopadli do vody a toho třetího vzal vítr a bylo vidět, že má problémy. Vypadalo to, že skončí v koruně stromu, ale naštěstí dopadl na volnou plochu asi tři metry od odstavené liazky. Hned k němu přijeli nějací lidé jestli nepotřebuje pomoc. Sbalil si padák a mastil pryč," vybavoval si jeden ze svědků.