Zvýšení DPH některých dosud pětiprocentních služeb až na dvaadvacet procent se nelíbí například odborům; jejich předáci totiž dobře vědí, že každé takové a podobné nepřímé zdanění sankcionuje spíše chudší vrstvy, na rozdíl od daní přímých a podle bohatství toho kterého občana přímo úměrně stoupajících. Lze ale jen stěží předpokládat, že Klaus se najednou uchem přisál na odborovou hruď a její sociální tep.

Naštěstí vláda novelou zamýšlí zvýšit DPH zejména za služby telefonické, internetové a právní. A ty jsou především doménou podnikatelů, kteří soustavně telefonují i při řízení motorových vozidel, po internetu roztáčejí četné kšefty a stále potřebují mnoho advokátů, aby je vytáhli z kdejaké bryndy. Václav Klaus je tedy opravdu - což by byla patrně největší kuriozita - prezidentem všech? Buď jak buď, i při takovém výkonu by si měl hlídat fazónu vlastní důvěryhodnosti.

Čert vem, že vláda nutně těch 11 miliard z nově navýšené daně potřebuje; to aby jí vycházela čísla v rovnici zvané "reforma veřejných financí", kterou i ti nejkritičtější pravicoví ekonomové považují za "krok správným směrem". Jde hlavně o to, aby Klaus splnil svůj slib, že nebude prezidentem havlovsky "aktivistickým", to jest vládě se do řemesla pletoucím a na její kruhy šlapajícím.

Místo toho Petr Hájek, šéf Klausova tiskového odboru, v pátek zdůvodnil prezidentské veto následovně: Klaus si "není jist tím, zda konečná verze zákona odpovídá záměru, se kterým ho vláda do Poslanecké sněmovny předkládala".

Neměla by to náhodou vláda posoudit sama?

Prezidentský stolec jistě dělá divy, hory přenáší a černé mění v bílé. Jistou pachuť však přece jen vyvolává také prezidentova nelibost nad tím, že se novelou zákona nezabýval Senát. Prostě nechtěl, vše mu bylo jasné a schválně "prošvihl" třicetidenní lhůtu, v níž mohl začít v meritu věci jednat - když tu náhle přiskakuje prezident svým pohotovým vetem a umožňuje tak, aby se horní komora změnami sazeb DPH zabývat musela.

Bylo by to hezké. Kdyby si ale člověk nepamatoval, jak měl Václav Klaus pro samotnou ideu Senátu kdysi jen posměch, ba opovržení, byť bylo toto dlouho neexistující těleso zakotveno v Ústavě ČR.

Samozřejmě že posměch a opovržení z úst hlavy státu vůči horní komoře by nyní nebyly namístě. Ale je dosti zrovna z Klausovy strany vkusná přepečlivá péče, aby byl Senát dostatečně - i proti své vůli - vytížen?

Jsou i větší otazníky. Lechtá mě v hlavě vzpomínka na dva roky stará slova Václava Klause, která ťala do živých hříchů Havlova hradního panování. Lézt z Hradu vládě do zelí, ať je jakkoliv kyselé, zkrátka zasahovat z Hradčan do nejvyšší exekutivy je - řekl tehdy Klaus - "pošlapání základních prvků parlamentní demokracie". A tudíž prezidentské veto, lépe řečeno: vracení zákonů Sněmovně, má se používat - tak to výslovně řekl - "jednou za desetiletí".

To ale znamená, že Václav Klaus už svoji kvótu v pátek vyčerpal, a to hned na dvě prezidentská období...

Ale možná se stalo něco jiného. Prezident přehodnocuje svá prvotní východiska; vždyť sám už veřejně řekl, že rozdíl mezi "aktivním" (takříkajíc klausovským) a "aktivistickým" (havlovským) výkonem funkce hlavy státu už nyní nedovede perfektně rozlišit.

Myslím, že je to škoda. Neboť takové rozmlžení ubírá na hodnotě původní vizi, která se v projevu jednoho kontroverzního prezidentského kandidáta tak dobře poslouchala.