Umístění střediska v Berlíně by totiž nebyla jen privatizace, nýbrž nacionalizace problému vyhánění. Velmi nežádoucí věc. Protože nebezpečná.

Tragédie vyhánění (odsunu, transferu, vysídlení, přesídlení atd.) zdaleka totiž nepostihla jen německé menšiny, vysídlené po druhé světové válce. Už po první světové vyhnali Turci statisíce Řeků a Řekové Turků - za mlčenlivého souhlasu velmocí. Viděly v tom totiž řešení jinak neřešitelného.

Mnichov vyhnal část Čechů ze Sudet, za války vyhnali nacisté obyvatele několika vesnic na Sedlčansku kvůli zřízení cvičiště SS a budoucí germanizaci prostoru. V poraženém Polsku Hitler vyháněl Poláky a na jejich místa naháněl Němce z Rumunska. Po válce Poláci, vyhnaní ze sovětského záboru východu Polska utíkali na západ, do polského záboru, odkud byli vyhnáni Němci. V osmdesátých letech vyháněli bulharští komunisté Turky, o dvacet let později Srbové Kosovany, vzápětí Kosované Srby a Romy a v Bosně vyháněl každý každého. Kde najít německé privilegium na vyhnanecké utrpení?

Snaha umístit středisko v Berlíně veze se na vlně, zvedající se v Německu: nebyli jsme jen zločinci, i my jsme trpěli! To je jen pravdy kus. Pod bombami se umíralo stejně krutě v Bělehradě či Londýně jako v Hamburku či Drážďanech. A výčiny zdivočelé armády odnášeli civilisté v Bělorusku a na Ukrajině, jako později ve východním Prusku a Berlíně. Aby to však byla pravda celá, muselo by se připojit: co jsme zaseli, to jsme sklízeli! Umístění Střediska proti vyhánění v Berlíně by ale celé pravdě neprospělo. Protože utrpení německých vyhnanců byla jen částka utrpení, kterým nacisté zavalili Evropu.

Předseda českého Senátu Petr Pithart navrhl, aby Středisko proti vyhánění (nikoliv tedy "sídlo německých vyhnanců", jak zkreslil titulek v novinách) bylo v Čechách. Polský Adam Michnik, disident, spoluzakladatel Solidarity a dnešní šéfredaktor vlivného deníku Gazeta Wyborcza, však má lepší nápad: polské město Wroclaw, někdejší Breslau! To byla točna! Město bývalo české, německé, židovské, možná i ruské, dnes je polské. Ideálnější místo pro Středisko proti vyhánění si nedovedu představit.

PRÁVO 19. července