Článek
Psycholog Karel Humhal si myslí, že 32letá žena opět hraje divadlo. "Případ se vymyká ve všech směrech. Neznám žádnou poruchu, při které by lidé zůstávali na úrovni dětského věku, kromě nějaké mentální retardace, kde lidé fyzicky rostou, ale duševně se nerozvíjejí. To není případ Škrlová," řekl Právu.
Pokračoval, že žena by s poruchou pravděpodobně ani neodmaturovala. "Hraje, nebo klame, což je nepravděpodobnější. Je to divadlo," pokračoval Humhal.
Dodal, že teoreticky existuje skutečně mizivá možnost, že by Škrlová měla neurologickou poruchu. "Měla by v sobě dvě osobnosti: jednu dospělou a jednu dětskou, ale nevím, že by to bylo popsáno v nějaké literatuře," shrnul Humhal.
To, že by mohlo jít u Škrlové o psychickou poruchu, naopak připustil psycholog Jeroným Klimeš: "Na základě toho, co vím, se jedná o infanitlismus, potřeba být dítětem a nedospět. Choroba se projevuje většinou u mužů, kde se přesouvá do sexuální roviny. U žen je výjimečná."
Klimeš: byl to bláznivý pokus
Upozornil, že Škrlové ve zdětštění výrazně pomáhala Kateřina Mauerová. "Asi vypozorovala, že Barbora má tendence chovat se jako dítě, vracet se do dětství. Stvořením Aničky jí to umožnila. Chtěla, aby si to Barbora tzv. odžila a byla šťastná. Byl to takový bláznivý pokus," řekl Klimeš Právu.
O podobném jevu pojednával podle něho už psychiatr Sigmund Freud, který pro podobné tužby žít znovu nějakou etapu lidského života označil za tendenci opakování. "Může to souviset i s tím, že Škrlová nebyla v dětství šťastná, a chce ho prožít znova, lépe, vše špatné překonat. Tato osobnost je poté dospělá, nedospělá. Dokáže v jisté míře fungovat v dětském světě i ve světě dospělých," konstatoval Klimeš. Dodal, že by to také vysvětlovalo, proč se Kateřina Mauerová podílela i na zavírání Ondřeje do sklepa.
"Chlapec nebyl ve svém věku schopný rozlišovat, kdy má o Barboře mluvit jako o Anně a kdy jako o Barboře. Prostě na to jeho dětská mysl nestačila, a tak ho raději teta a jeho matka Klára izolovaly," shrnul.
Šéf bohnické psychiatrické léčebny Ivan David vidí v chování Škrlové méně obvyklou poruchu struktury osobnosti. "Podle mne se jedná o neadekvátní adaptační mechanismus. To znamená, že člověk neumí řešit své problémy jinak, než tak, že se vrací do dětství. Protože dětství je období, kdy lidé bývají tolerováni, milováni a akceptováni. Je to většinou doba radosti, dospělost je pak spojována s nepříjemnostmi," řekl Právu David.