Francouzská strana se omezila jen na strohé oficiální prohlášení Chirakovy mluvčí u příležitosti Klausovy návštěvy, že případné vyslání francouzských vojáků do Iráku ani dnes není na pořadu dne.

Pokud jde o Klause, ten se zhlíží v anglosaském světě a je přesvědčeným zastáncem pevných transatlantických vztahů. To ostatně potvrdil, když se znovu postavil proti přílišnému svazování států v rámci Evropské unie razantním příměrem o unijním "koridoru" a "provazolezcích na laně".

K nějakému souznění Prahy a Paříže vůči Washingtonu navíc ani nepanovala vhodná atmosféra. Schůzka Klause a Chiraka byla chtě nechtě poznamenána rozhovorem českého prezidenta pro Le Figaro, od něhož si hlava našeho státu zřejmě slibovala lepší entrée pro svou návštěvu.

Chirac projevil státnický nadhled a Klausovi nic nepředhazoval, o interview pro Le Figaro nepadla jediná zmínka. Klaus na oplátku nepřipomínal Chirakovi jeho kontroverzní výrok, že by kandidátské země EU měly vůči Unii projevovat více vděku. Do noty mu zahrál také tím, že jako čelný představitel geograficky malé země vstupující do EU odmítl prezentovat otázku tzv. malých a velkých států, která hýbala jednáním Konventu EU, jako hlavní problém rozšiřující se Unie.

(Autor doprovázel prezidenta Václava Klause na jeho cestě do Paříže)

PRÁVO 17. července