Ale hodiny strávené ve společnosti světových lídrů nesklouzly po premiérovi jako voda po kachních zádech. Když po skončení summitu mluvil s českými novináři, působil dojmem, že v besedách s kolegy ze třinácti zemí různých kontinentů se jen utvrdil v závěrech, k nimž dospěl během svého premiérování na české půdě. Nejviditelnějším výsledkem byla Špidlova nová definice sociálního státu, která odpovídala náladám na středolevém summitu v péči hostitele Tonyho Blaira.

Je třeba docílit, aby se lidé naučili přijímat nejistoty, které vytváří současný svět, řekl Špidla. "Je to problém schopnosti společnosti, která v sociálním státu vytvořila určitou vysokou míru jistoty, docílit toho, aby lidé byli schopni přijímat nejistotu, která se stává naprosto trvalou součástí světa, který se bleskově mění," vyjádřil svůj současný názor na téma, s nímž vyhrál volby do Sněmovny. Špidla se přirovnal ke kapitánu plachetnice, který nemůže ovlivnit ani počasí, ani stav moře, ani jiné věci v držení vyšší vůle. Jediné, co dokáže, je určit cíl a využít všech schopností svých a posádky, aby za různě těžkých ztrát přivedl plachetnici na místo určení.

Změna, která se v myšlení premiéra a šéfa soc. dem. postupem času odehrála, je neuvěřitelná. Kdyby přesvědčený levicový vizionář V. Š. z roku 1997 potkal V. Š. model de luxe červenec 2003, nejspíše by mu propíchl gumy. A nelze vyloučit, že by to dnes s chutí udělali mnozí sociální demokraté či jejich voliči. Premiér jim totiž poprvé nalil čistého vína. Konstatoval, že česká společnost stárne, a dodal, že taková společnost je konzervativnější a opatrnější: "A přece jenom svět je v takovém pohybu, který vyžaduje odhodlání, rychlost a ochotu riskovat."

Takové čisté víno mnohým chutná jako ocet. Vyjmenované vlastnosti spoustě soc. demokratů spíš připomenou pravicové učení o pružnosti, mobilitě a dravosti a Špidlova proměna je přinejmenším zanechá v rozpacích, pokud ji rovnou nevezmou jako zradu. Pokud metamorfóza českého premiéra vyvolá jeho ideový rozchod s částí bývalých souputníků, bude to způsobeno rozdílnými zkušenostmi. Postavení předsedy vlády je z řady důvodů unikátní a člověk v této funkci začíná po čase uvažovat jinak než voliči, kteří ho do politických výšin vynesli.

Ve Špidlově případě sehrály nejdůležitější roli dva faktory. Poznání skutečné situace české společnosti včetně stavu jejích veřejných financí a vstupenka do uzavřené společnosti světových lídrů, kde se servítky neberou. Ozvěny těchto neveřejných debat vyvřely během víkendového londýnského jednání v jedné z mála otevřených diskusí, kdy to pod škrobenými úsměvy mezi reprezentanty třetího světa a vyspělých zemí citelně jiskřilo. Vrcholem se stal výrok jihoafrického prezidenta Thaba Mbekiho na Blairovu adresu: "My potřebujeme pomoct a ty, Tony, to budeš muset zacálovat. My ty prachy nemáme." Z jihoafrického, brazilského či etiopského pohledu je Česko na jedné lodi s Británií.

Také bude muset cálovat v naději, že kotel třetího světa neexploduje. Než začal Špidla mluvit po summitu s českými novináři, rozhlédl se po salónku, který jakoby před chvílí opustil Hercule Poirot, a poznamenal: "Slováci říkají Ako vo filme. Tady je to skutečně tak. Člověk si myslel, že ono je to jenom ve filmu, ale ono to doopravdy existuje." Podle všech náznaků ale premiérovi před očima už nějaký čas běží jiný film, thriller či přímo horor, který končí krachem sociálního státu a zešílením světa do podoby džungle.

Ještě v historicky nedávné době to vypadalo, že Špidla věří v sílu ušlechtilých sociálních myšlenek. Po bližším seznámení se stavem věcí a se svými možnostmi na vize rezignoval a snaží se uchránit alespoň minimum jistot. Je ale pravděpodobné, že spolustraníci a voliči premiérův vývoj nepochopí. Zkušenosti získané v premiérské funkci jsou nepřenositelné a sdělit je natolik srozumitelně, aby se ostatní alespoň zamysleli, to Špidla neumí.

PRÁVO 16. července 2003