Správce tzv. ležící pozůstalosti rodu Kinských Oldřich Ferdinand s nacisty zřejmě kolaboroval, majetek mu v roce 1945 ale nemohl být zabaven, neboť zemřel už v roce 1938. Jeho dědic, syn František Oldřich, narozený 1936, žije od roku 1940 v Argentině. A ten učinil krok v právním státě běžný - požádal český soud o určení vlastnictví, ne o restituci, jak se někdy mylně uvádí.

Majetek, o němž je přesvědčen, že ho podle závěti otce a hlavně svého praděda zdědil právem, mu byl podle názoru orlickoústeckého a odvolacího krajského kralovéhradeckého soudu po válce odňat v rozporu s prezidentskými dekrety a jinými platnými čs. předpisy.

Cestou práva dnes nelze dnes zabránit tomu, aby soud přezkoumal stav, který nastal údajným porušením zákona či dekretu.

Jinou svou při, u rakovnického soudu, Kinský naopak prohrál. Podle něho byl německé národnosti po otci a majetek mu byl zabaven v souladu s tehdejšími předpisy. Tento rozsudek ale vychází spíše ze zavedení národní správy na majetek Kinských, spolehlivé doklady o řádné konfiskaci často chybějí.

Rozhodnutí orlickoústeckého soudu nyní politici hodnotí jako průlom do dekretů, jejich zpochybňování. Soudy ale vždy rozhodují podle nich, což se vždy nemusí líbit těm, kteří nadřazují politiku nad právo. Místo věcné kritiky soudního rozhodnutí nastoupilo odmítání soudů a zákonů, podle nichž rozhodují. Zajímavé je, že ne soudů v Mnichově, Štrasburku či Lucemburku, jimiž čeští národovci straší, že budou vyhovovat sudetoněmeckým žalobám, ale soudů českých.

Soudci by se měli pochlapit, a soudit podle zákonů, které byly tehdy účinné, včetně dekretů. Neměli by se nechat zastrašit neúctou k právu. Někteří politici chtějí nyní se zpětnou účinností měnit zákony či ústavu. To ovšem není možné, tak jako není možné se zpětnou účinností zrušit například dekrety.

Někdejší vojenský prokurátor Karel Vaš byl loni (!) souzen (a osvobozen) podle rakouského říšského vojenského trestního zákona z roku 1855 (!), protože tento zákon byl v roce 1949 v Československu, kdy se měl Vaš trestného činu dopustit, platný. Zrušen byl až v roce 1950. Obhájce tehdy polemizoval s předsedou senátu o tom, zda český překlad zákona je autorizovaný čs. státními orgány. Formulační odlišnosti mohly totiž ovlivnit posouzení, zda je trestní stíhání promlčeno.

Většina předpisů vzešlých z dekretů už zrušena byla, naposledy v roce 1991 vládní nařízení navazující na dekret o znárodnění čs. filmu. Některé dekrety zrušit nelze, například kontinuitu s prvorepublikovým právem a zneuznání okupačního práva. Zrušené, či nezrušené, je to jedno, dekretů se už nikdy nezbavíme, stejně jako onoho zákona z roku 1855, platného do roku 1950. Soudy totiž budou vždy posuzovat poměry podle tehdejšího práva, a poměry poválečné podle dekretů.

Kritizovat soudy je záhodno, ale za jejich výrok či postup. Nejvyšší soud by měl sjednocovat rozhodování soudů při posuzování složitých právních otázek, jako je tehdejší ležící pozůstalost, přihlášení se k národnosti či rozdíly mezi účinky národní správy a konfiskace. A výkonná moc by měla mít možnost mu to uložit. Soudy, politici i veřejnost budou pak mít v přezkumech dávných správních rozhodnutí více jasno, a možná že se Kinský podle práva k majetku předků nedostane.

Bude dobré, upraví-li zákon právní pomoc státu obcím. Nelze však změnit ústavu a pak vydat zákon: Majetkoprávní poměry vytvořené v poválečném období jsou neměnné i tehdy, bylo-li jejich vytvoření v rozporu s prezidentskými dekrety. Křičeli by domácí i zahraniční ústavněprávní hnidopichové, Evropská komise, Rada Evropy a OSN, a mělo by to právě opačný účinek - zpochybnilo by to dekrety.

Jinou, revoluční možností je pak zrušit soudy a nahradit jejich činnost rozhodováním parlamentu, vlády a prezidenta republiky.

PRÁVO 9. července