Ze současných osmi set padesáti zaměstnanců jich ale má na letišti zůstat jenom asi dvě stě.

"Mám tělesně postiženého syna na vozíku, takže manželka je s ním doma a nepracuje. Musíme žít jenom z jednoho platu, pokud přijdu o práci na základně, bude to pro nás hodně zlé," přiblížil svoji nezáviděníhodnou situaci třiačtyřicetiletý Jan Pečínka z Opavy.

Do profesionální armády se rozhodl vstoupit díky svým zkušenostem kynologa a v armádě pracuje jako psovod. Do Náměště nastoupil i přes to, že se domů dostane jenom jednou za několik týdnů. V Opavě měl jisté zaměstnání jako řidič hromadné dopravy, kde pracoval osmnáct let a v domění, že je základna v Náměšti perspektivní, opustil zaměstnání.

Problémy i s bydlením

Lítost nad zrušením základny cítí prakticky všichni vojáci. Jedni víc jiní méně, ale i když jsou to všichni tvrdí chlapi, některým je dokonce do pláče. "Chce se mi z toho brečet. To, čemu jsem věřil, takhle skončí. Celý život jsem zasvětil armádě, včetně školy sloužím sedmnáct let," řekl velitel skupiny, absolvent střední vojenské školy v Žilině, praporčík Michal Schmit.

Případná ztráta práce na základně je pro něho ještě složitější, protože jeho manželka byla nedávno propuštěna ze zaměstnání. Navíc bydlí se ženou a čtyřletým dítětem ve vojenském bytě, takže nemá vlastní bydlení a splácí hodně dluhů.

Sloužit do Náměště odešel i přes to, že dostal nabídku účastnit se mise v Iráku, kterou ale právě kvůli profesionalizaci armády odmítnul. "Chtěl jsem být u toho a pomoci. Teď musím hodně přemýšlet, co dál. Možnost se snad naskytne u policie v Brně nebo Praze," doufá Michal Schmit a dodává, že bude v Náměšti sloužit až do konce: "Na armádu se nevykašlu, byl to můj život."

Velitel si připadá jako lhář

Připadám si před svými vojáky jako lhář. Byl jsem členem komise, která dělala výběr nových lidí a po roce a půl, kdy jsem s nimi prováděl pohovory, zjišťuji, že jsem jim vlastně lhal," konstatoval velitel letky nadporučík Jan Gašpar, který na základně v Náměšti slouží sedmnáct let. Práci s nováčky, kteří se přihlásili do profesionální armády, teď považuje za zbytečně vynaložené úsilí. Velkou naději, že by vojáci našli práci jinde v armádě nevidí.

 "Pokud jde o mě, tak jsem ženatý a mám čtyři děti. Moje žena je na mateřské, pracovala ve zdravotnictví a i tam jsou náznaky, že dojde ke snižování stavů. Vzal jsem si hypotéku na bydlení a teď nevím, jak to se mnou dopadne. Pokud to ale dopadne tady v Náměšti špatně, nechci sloužit v takovéto instituci. Samozřejmě ale svoje úkoly splním," dodal Jan Gašpar.